Přineste mi hlavu Alfréda Garcii

Legendární kriminální thriller Bring Me the Head of Alfredo Garcia „krvavého Sama“ o chlapíkovi, který jede Mexikem s cizí hlavou na předním sedadle je plný dekadence i zabijáckého hladu „po lepším“. Je to jeden z těch filmů, který nejenže stojí za to být citován, ale je často citován tak nějak automaticky a samozřejmě. Přes opomíjení, jaké se mu ve své době dostalo, jde o velký film.

Přes černobílou mrtvolku (cha!) kachniček na jezírku se přeneseme do prostředí jako z klasického westernu. Pro těhotnou dívku si přijdou kovbojové jejího otce a doprovodí ji do jeho obrovského sídla. Křupot podpatků na písčité cestě zní výhružně. V domě vládne ledový chlad a ticho: rudé baroko, krvavé zlato, útrpné jeptišky, černými kvádry sepjatí pistoleros. A El Jefe, otec, v obleku dekadentního papeže před tím tribunálem mámí z dcery jméno ničemníka, který ji přivedl do jiného stavu. Dívka mučení podlehne a otec bez váhání vypisuje miliónovou odměnu: „Přineste mi hlavu Alfreda Garcii!“ Vzápětí se rozletí vrata ranče a s burácením z nich vyjedou pekelné americké bouráky, na letišti startuje tryskáč… Peckinpah by jistě mohl zasadit příběh do westernového prostředí, koně, fazole a tak dál, ale to už jednak párkrát udělal (Divoká banda), a hlavně – současné kulisy dávají mnohem větší prostor pro nejrůznější přesahy.

Jenom ta samotná auta! Staré americké káry, kabriolety se zašlým lakem, nabořené a s vyraženými okny. Jejich móda je pryč, ale to neznamená, že by neměly styl. S každým dalším šrámem se stávají majestátnějšími a kouzelnějšími. A Peckinpahovi lidští hrdinové jsou v Přineste mi hlavu… úplně stejní.

Kníratý Američan Bennie (Warren Oates s tváří omrzlou přešlými sny) provozuje v Mexiku bar, občas pinká do piána. Když se tu objeví lovci odměn Sappensly (Robert Webber) a Quills (Gig Young) a nabízejí za Alfredovu hlavu drobnou odměnu, Bennie neváhá. On sám s ním má nevyřízené účty: fešák Alfredo má totiž u Bennieho milenky Elity (Isela Vega) pole position vždycky jistou. Bennie dokáže zvednout nabízenou odměnu na (i tak mizerných) deset tisíc a už jde za Elitou. Ona říká, že Alfredo se právě někde zabil a Bennie ji přesvědčí, aby s ním pro tu hlavu dojela – prachy jsou příslibem nového života.

Cestu k Alfredově hrobu Peckinpah pojímá jako psychický souboj Bennieho s Elitou, jehož vrcholem je moment, kdy za kempujícími hrdiny přijíždí dva motorkáři a Paco (Kris Kristofferson patrně ve své nejlepší filmové roli) Benniemu Elitu brutálně odvádí pryč… Cesta zpátky je pak grandiózní představení. Bennie se vrací s Alfredovou hlavou zabalenou v plátěném pytli na předním sedadle. Rozkládající se tělo páchne na sto metrů a auto se plní dotěrnými mouchami. Morbiditu situace podtrhuje Bennie s lahví tequily u pusy, když se začne s Alfredem bavit. Nakonec se mu mrtvá hlava stane jediným přítelem a taky cestou za alespoň jedním „dobrým“ skutkem.

Druhá polovina snímku je plná krve a Peckinpahových famózních přestřelek, kdy zpomalovačky dosahují efektu baletního představení. Režisér v esteticky bezchybném obraze Álexe Phillipse Jr. variuje několik motivů a prostředí. Klenotem je hra se zrcadlem, past na pravosti divákových citů k antihrdinovi. Za povšimnutí stojí i změny v chápání hotelového pokoje Sappenslyho a Quillse – od špiónské buňky (fotí si Bennieho polaroidem) po doupě prostopášnosti (chlapi v košilích a bez kalhot, když se jim o nohy starají lepé společnice). Paralelu mezi automobily a lidmi potom dotvrzuje použití zpomaleného záběru pro „raněné“ auto. Peckinpah nápaditě řeší i zvuk, kdy předsouvá stopy z následujících prostředí.

Bring Me the Head of Alfredo Garcia je jediným Peckinpahovým filmem, u kterého režisérovi zbylo právo finálního střihu a ve své době se drama dočkalo mnoha záporných kritik a odmítavých názorů.