Prokletí českých titulů snímků světové produkce zdárně pokračuje. Nebylo by se čemu divit, pokud podle českého názvu budete film Out of Time považovat za suchopárné právnické (melo)drama ze (a pouze jen) zatuchlé soudní síně. A režisér Carl Franklin při tom natočil svižný a napínavý přímořský thriller.

Hlavním hrdinou filmu je „cheaf Whitlock“ (Denzel Washington) velitel policejního oddělení relativně ospalého okresu nedaleko Miami. Kromě každodenního pokutování rybářů a umravňování opilců se přeci jen občas podaří jeho týmu provést akci převyšující svým významem hranice okresu. Když je zatčen vyhlášený drogový dealer, je to událost. Whitlockův hrdý úsměv zdobí titulní strany deníků a v sejfu policejního oddělení končí slušná suma zabavených peněz. Whitlock by si ovšem slávu užíval mnohem víc, kdyby nebylo toho, že jej jeho manželka předstihla v profesním životě (povýšila na detektiva), a navíc mu rozbourala soukromí tím, že se jej rozhodla opustit. Zklamaný Whitlock najde útěchu v náruči své bývalé spolužačky Anne-Merai. Oba milenci se scházejí, aniž by o tom kdokoliv věděl (především pak manžel Anne-Merai, hrubián Chris Harrison) a společně strávené chvíle jim oběma přinášejí do života přinejmenším trochu pohody a klidu.

Vztahy na „tajňačku“ však přinášejí ve výsledku víc trápení než radosti a Whitlock se o tom brzy přesvědčí. Osudovou lekci svého života odstartuje tím, že se rozhodne nelegálně vybrat policejní trezor.Peníze (něco kolem půl milionu) věnuje své milence, která je potřebuje na léčení zděděné rakoviny, jež pomalu a jistě začíná bujet v jejím těle. Společné plány na výlet do švýcarského sanatoria však dostanou vpravdě smrtelnou ránu v podobě náhle vypuknuvšího požáru Harrisonovic domu. Nešťastnou záležitost přijíždí vyšetřit mordparta z Miami, vedená Whitlockovou ex-manželkou. A navíc se přesně podle zákona schválnosti začne federální policie zajímat o zabavené peníze. Šokovanému Whitlockovi nezbývá než se pustit do riskantní hry, kdy musí lhát kdekomu (především své bývalé ženě a to rozhodně nejde snadno), aby se mohl pokusit zjistit, kde vlastně skončil onen zpropadený půlmilión, a v lepším případě jej získat zpátky.

Pokud český název obsah snímku do značné míry zkresluje, tak původní titul naopak docela dobře napovídá, s čím se bude hlavní hrdina především utkávat. Whitlockovi jde totiž o čas, a že toho času na všechno, co se na něj sesypalo, bude mít zatraceně málo, je nasnadě. Scénárista David Collard sice nenapsal žádný originální a světoborný příběh, ale dokázal do něj dostat několik silných dramatických motivů, které režisér Carl Franklin (který si s Denzelem Washingtonem už jednu kriminálku střihnul – Devil in a Blue Dress z roku 1995) na plátně patřičně zužitkoval a vznikla tak napínavá podívaná z toho lepšího soudku hollywoodské produkce.

Příběh se rozjíždí pomalu a z počátku může divák trochu váhat, zda jej místo krimi nečeká severoamerická variace na nemocné Esmeraldy a dobromyslné syny majitelů banánových plantáží. Jenže ve chvíli, kdy je divákova pozornost dlouhou expozicí poněkud ukolébána, přijde zlom a příběh najednou nabere nečekané obrátky a začne vědomě zlomyslně zúčtovávat s tím, co se do té doby na plátně odehrálo. Od té chvíle filmaři, v podstatě díky několik jednoduchým trikům, přitisknou diváky do sedadel. Základním motivem, na kterém stojí napětí příběhu, je situace hlavního hrdiny.

Tím, že jej tvůrci vhodným způsobem zkorumpovali, z něj udělali osamělého běžce, který musí být o krok napřed přede všemi a nebezpečí mu hrozí nejen od „lupičů“ ale i od „četníků“. Whitlock musí vést současně dvě pátrání (jedno oficiální a druhé svoje), musí nejen odhalovat, ale současně se nenechat odhalit. A vzhledem k tomu, kolik toho hraje proti němu, je to nanejvýš náročné a stejnou měrou atraktivní na sledování. Společně s Whitlockem si prožijeme nejednu pekelně horkou chvilku, která často vznikne na základě úplně obyčejné okolnosti (pokud jste v jeho situaci může vás ohrozit v postatě cokoliv - od staré sousedky k faxu a dokonce vlastnímu mobilu).

Vedle velké zručnosti tvůrců při inscenaci napínavých scén je dalším velkým kladem filmu Denzel Washington, který si výborně poradil s dobře napsaným a uvěřitelným charakterem policisty Whitlocka, který je sice v jádru poctivec, ale na druhou stranu nepostrádá slabší stránky lidské povahy. Washington je po zásluze tahounem snímku a jeho ostatní herečtí kolegové (mrzí mě, že včetně představitelek hlavních ženských rolí) mu pouze přizvukují. Vybroušeným napínavým místům filmu se daří maskovat slabší či falešné tóny příběh, který je, vzhledem k tomu, co všechno jsme již v rámci žánru mohli na plátně vidět, přeci jen málo propracovaný a rafinovaný. Pokud diváka „nedostanou“ ony napínavé momenty, tak jej film jen těžko uspokojí.

Příběh totiž v posledku není moc překvapivý, nedočkáme se (funkčních) rafinovaných scénáristických kliček, finále důstojného předchozího děje, propracovaných vztahů lidí v mezních situacích (v trojúhelníku Whitlock-Whitlocková- Harrisonová zdaleka nefunguje takové napětí jako v akčních scénách filmu). Také si myslím, že by vůbec neuškodilo, kdyby do nálady snímku, jež je malována přece jen v barvách pestrých havajských košil, pronikly výrazně temnější odstíny.