Jim Julian Mc Mahon a Linda Hansonovi jsou obyčejní manželé se dvěma dcerami a domem. První flashback je o koupi tohoto domu před deseti lety, které bylo pro Lindu překvapením (vybral a koupil jej manžel přes její obavy, že si ho nemohou dovolit). Teď je Linda (Sandra Bullocková) v domácnosti, stará se o dům, děti a jejich aktivity. Tento nudný život se náhle změní návštěva policisty. Lindě oznámí, že Jim zemřel při autonehodě na podnikové cestě. Šokovaná Linda sebere sílu na to, aby připravila děti na tragickou novinu, zavolá matku (Kate Nelliganová) a nejlepší přítelkyni (Nia Longová) a usne na gauči. Ráno se probudí ve vlastní posteli. Jim dole klidně popíjí kafe; byl to jen zlý sen. O den později se chystá pohřeb. Když se Linda brání, je litována, ale nikdo ji nechápe A tak to jde dokola: živý – mrtvý – živý – mrtvý… sen – skutečnost, až Linda začne chápat, že ji lineární čas nějakým způsobem opustil. V hádankách času posledního týdne se dozvídá věci, které ji nepotěší.
Ve snaze pochopit a zabránit Jimově smrti, která má mít kruté následky pro ni a jejich dcery, sepisuje na papír časový sled událostí. Pomůže to zabránit nejhoršímu? Zde příběh již tolik nefunguje, napětí této snahy je nudné a dost nejasné. Čemu se vlastně snaží zabránit? Snu? Skutečnosti? K čemu vlastně doopravdy došlo? A co vlastně bylo tak dobré, když pochyby jsou staršího data? Linda, typická oběť, hledá spirituální pomoc i u kněze, který jí doporučuje víru v něco mimo sebe. Nakonec se Linda vzchopí, ale to už jste vyseděli většinu filmu.
Časové propadliny a proluky mohou být součástí zápletky velmi dobrého filmu, jak to bylo u často porovnávaného Mementa a zřídka vzpomenutého Ti druzí. Ale oba filmy mají jen málo společného s Předtuchou. V Mementu je časový problém znám hrdinovi i obecenstvu, v Těch druhých hrdinka naopak nic netuší a ani tušit nemůže. Ve filmu Na hromnice o den vice je zas hrdina zajatcem jednoho dne až do momentu, kdy pochopí, co je na něm nedokonalého, obecenstvo to ví od začátku. Linda se ocitá kdesi mezi tím. Zmatená časem, který jí hrozí, zároveň odkrývá minulost. Ale kousky hádanky se k sobě příliš nehodí. Předtucha je nudná a příliš dlouhá na vybudování napětí.
Posledních půlhodina je lepší než první hodina, ale film jako celek je nevyrovnaný a konec – je pochopitelně až na konci – se jako oživení dostaví příliš pozdě… I když je tu alespoň vizuální pomoc: dekorace domu, scéna na hřbitově se záhadnou osamělou ženou, které si vdova všimne, auto ve šlehajících plamenech. Zde jen posmutnělá Sandra Bullocková je dobrou herečkou, ale její realistický styl hraní možná nebyl nejlepší volbou pro záhadno. A neobvykle bezbarvý manžel Julian McMahon nemůže za to, že jeho postava je prototypem znuděného manžela středního věku na předměstí – se vším všudy.
Film je prvním hollywoodským pokusem turecko-německého režiséra Mennana Yapo. Zaměstnal v štábu neobvyklé profese. Fyzik Dean Radin je parapsychologem v Institute of Noetic Science a byl jedním z poradců filmu. Vysvětluje, že před-poznání (laicky zvané předtucha) může pracovat na dvou různých pricipech. Jedním je změna toku budoucích věcí, druhý nekonečné číslo možných výsledků. Další filmový poradce přes parapsychologii dr. Richard Broughton z University of Northampton vysvětluje předtuchu jako typ šestého smyslu, jako schopnost vnímat budoucnost. Možná by se více vyplatila investice do scenáristů. Ale snad je to jen předtucha…
