Ach, prázdniny! Ach…Riviera! Slunce, moře, modré nebe, venkovské trhy, klid a romantika, dobré jídlo. Riviéra je ideální místo na dovolenou. Alespoň byla – do příjezdu pana Beana.

Unaven deštivým, šedivým Londýnem se pan Bean vydává za sluncem do jižní Francie. Kromě kufru přibalí video kameru, aby měl vše, co se mu přihodí, zdokumentováno. A tak se to také stane. Cesta sama se změní v chaos typický pro Beana. Ve vlaku se setká s rumunským filmařem Emilem a jeho osmiletým synem Stefanem. Série podivných náhod a neporozumění, které Beana pronásledují, dosahuje vpravdě gigantických proporcí.

Francouzský venkov na Beanovu návštěvu dlouho nezapomene. Pan Bean dorazí nakonec do Cannes, ale předtím získá na venkově další spolucestovatele včetně ambiciózní mladé herečky Sabiny a filmového štábu. A tak to nejsou jenom žandarmové, kdo pronásleduje nešťastného Beana (podezírají jej z únosu), ale také návštěvníci filmového festivalu, kteří se domnívají, že jde o slavného režiséra (už bylo na čase zažertovat si o Cannes). Beanův videodeník je pak promítnut na slavném festivalu mimo program.

Vše ve snímku je nepochybně absurdní, ale o tom to je. Panu Beanovi se absurdní věci denně a on na ně často z rozpaků a osobní nejistoty absurdně reaguje. Ať už je to langusta na talíři, ženy nebo ty nepochopitelné každodenní předměty. Je to svátek obyčejnosti transponovaný k absurdní realitě a opětně snesený k celodenním, malým nepříjemnostem. Atkinson se volně inspiroval postavou, kterou ztvárňoval již před půl stoletím Jacques Tati (Prázdniny pan Hulota, 1953).

Rowan Atkinson podává podobný výkon jako posledně: nenásilně atletický, výrazový a velmi anglický. Nijak očividně nezestárl a pokud ho milujete, jděte se podívat. Atkinson prohlásil, že tohle je jeho poslední film s Beanem. Poslední znamená hollywoodskou mluvou poslední až do dalšího dílu, ale co kdyby přece jenom...