Pravá blondýnka 2

Reese Witherspoonová je nepochybně talentovaná herečka s výraznými komediálními schopnostmi, které ovšem hrozí zaškatulkování do rolí těžko snesitelných blonďatých diblíků. Ještě několik filmů jako Pravá blondýnka 2 a mohla by se vám při spatření jejích kukadel otvírat kudla v kapse. Přinejmenším za předpokladu, že nejste stupidní americké blondýny s fixací na růžovou barvu a jakýkoliv kýč.

Pravá blondýnka 2 navazuje na první díl, který v USA při rozpočtu 18 milionů dolarů utržil něco kolem stovky, a tak bylo pokračování víc než jistou záležitostí. (Taky vás tenhle model někdy přivádí k zoufalství?) Exemplární blondýna (všem neexemplárním se omlouvám) Elle Woods (ano, Reese Witherspoonová), které se v minulém díle podařilo vystudovat práva, dostane v prestižní právnické firmě padáka kvůli tomu, že se staví proti testování kosmetiky na zvířatech. Její ohavný psí skřet se totiž zatoulal do jakési laboratoře, kde Elle teprve zjistila, jakou cenu zvířátka platí za to, aby ona mohla být tak neodolatelně krásná. Vítej ve skutečném světě, trumpeto, řekli byste jí, ale ouha: do reality se Pravé blondýně 2 nechce ani náhodou. Elle se s urputností jí vlastní rozjede do Kongresu, kde začne pracovat jako asistentka jedné spřízněné zákonodárkyně a po různých peripetiích prosadí zákon proti testování na zvířatech. Potlesk, hurá, vivat atd.

První Pravou blondýnku jsem neviděl, ale tvrdí se o ní, že byla poměrně vtipným a svěžím dílkem, jež disponovalo i jistým nadhledem a sebeironií. Těmihle vlastnostmi pak nepochybně oplýval další film s Reese Witherspoonovou v hlavní roli, Holka na roztrhání. V Pravé blondýnce 2 byste je hledali marně. Nadhled a sebeironii tu má zřejmě suplovat neustálé přehánění diblíkovitosti hlavní hrdinky a násobení počtu odstínů růžové ad infinitum, ale humoru z toho nekouká ani co by se do kabelky vešlo. Jistě, ostřílená Reese W. by trhlou Elle k jisté snesitelnosti až zábavnosti dotlačit dokázala, ale nemá šanci: stupidní scénář ji z křečovitě zaťaté "božíčku, to je přece tak vtipné!" polohy nepustí ani na chviličku. (Nebo že by v tom měla taky prsty, když je v titulcích uvedená jako výkonná producentka?)

A to je pak opravdu utrpení. Děj se dopředu šine jen díky těm nejurputnějším záminkám: vždyť už jen ten nápad s bojem proti testováním na zvířatech. Chudák Elle se musí poprat pomalu s celým americkým politickým systémem a ještě navíc s lidskou závistí, ale nevzdá se. Bohužel – a proto divák musí vytrpět tak úžasně trapné scény jako je výstup cheerleaders na schodišti Capitolu. A když už se zatetelíte nečekaným blahem nad tím, že zápornou postavu hraje černoška, což je přece proti všem stávajícím pravidlům americké filmové politické korektnosti, nakonec bude stejně všechno jinak.

Ještě trapnější než kýč čtení pro paní a díkvy je však kýč politický. (Zjištění, jak výtečně se k sobě můžou hodit, lze považovat za jediný přínos tohohle filmu.) Politici, kteří se v Pravé blondýnce 2 chovají naprosto realisticky, jsou prezentováni div ne jako ztělesněné zlo a v závěru podrobeni důkladnému pokání a prozření. Finále s obligátním poučením, kdy Elle pronese mravokárný plamenný proslov na téma "kadeřnictví a Amerika" a natluče tak nebohým senátorům do hlavy důležitost čistého svědomí, je totiž ještě nesnesitelnější než výše zmíněné cheerleaders. Kýč, kýč a ještě jednou kýč, stejně jako předchozí sílysbírající výstup u sochy Abrahama Lincolna (a jak ten k tomu přijde?!), stejně jako vlídný a moudrý vrátný z hotelu, který po letech kontaktu s politiky umí dělat politiku líp než oni, stejně jako... Vždyť on i ten Capitol je dost ohavně kýčovitý barák.

Pravou blondýnku 2 tak lze doporučit pouze málokomu. O blondýnách s fixací na růžovou (a dále též na plyšáčky, kostýmky, nakupování atd.) už jsem mluvil – a dál v úvahu připadají snad jen zájemci o studium amerického politického systému, který je tu vyložen jako v populárně naučném pořadu. My ostatní od těch neustávajících úsměvů chytneme leda tak křeč do sanice.