Herec, který už jedno celé desetiletí patří k největším osobnostem nezávislého filmu, procházel našimi kiny takřka nepovšimnut, přestože ztělesňoval jednu skvělou hereckou úlohu za druhou. Zazářil už v komedii bratří Coenů Big Lebowski anebo snímcích Paula Thomase Andersona Hříšné boogie a Magnolia. Všeobecného uznání se ale Hoffmanovi dostalo až díky životopisnému snímku Capote. Vizáž jej předurčila do úloh ustrkovaných outsiderů a nevýrazných úředníčků, prosadil se však mezi chameleónské herce, kteří stejně přesvědčivě ztělesní i nabubřelé frajírky.

Philip Seymour Hoffman se narodil 23. července 1967 v městečku Fairpoint (stát New York). V roce 1976 se Philipovi rozvedli, o výchovu čtyř potomků se starala pouze matka, občanská aktivistka, která v sedmatřiceti začala studovat práva a v roce 2000 se stala soudkyní. Její záliba ve filmu a divadle se přenesla také na děti, pouze Philip se ale přesunul z hlediště na jeviště. Chtěla tomu náhoda a zranění nadějného zápasníka, které jej připravilo o sportovní kariéru. Philip si jako náhražku zvolil dramatický kroužek, kde brzy nad spolužáky vysoko čněl. Po střední škole Hoffman herectví studoval v New Yorku na Tisch School of the Arts a v Circle In The Square Theatre School. Profesionální debut si odbyl už v roce 1984, problémy s alkoholem, které ke konci osmdesátých let vyvrcholily Hoffmanovým pobytem v protialkoholní léčebně, jeho kariéru načas přerušily. K ranní se však Hoffman dokázal vrátit, v chicagské divadelní společnosti Steppenwolf se poprvé (a pak ještě mnohokrát) úspěšně pokusil o režírování.

Na počátku devadesátých let se Philip Seymour Hoffman prvně prosadil také před kamerou zásluhou série drobných rolí v nezávislých snímcích. Brzy ale ztělesňoval také malé úlohy v prestižních projektech. Nutno říci, že už tehdy exceloval a jeho tvář pomalu začala pronikat do povědomí filmových diváků. Jméno k ní však dovedl přiřadit jen málokdo. Zpětně si ho můžeme všimnout jako zbohatlického studenta George, jenž podrazí svého spolužáka Charlieho (Chris O'Donnell), v dramatu Vůně ženy (1992), v roličce nemotorného strážníka v tragikomedii s Paulem Newmanem Nejsem blázen (1994) či jako odborníka na tornáda Dustina v katastrofické podívané Twister (1996).

Přesně v polovině devadesátých let přišlo osudové setkání, které mělo Hoffmana posunout o pořádný kus dopředu směrem k zářivé budoucnosti. Debutující režisér Paul Thomas Anderson jej totiž obsadil do svého krimidramatu Gambler (1996). A ti dva si během natáčení padli do oka natolik, že se Philip stal Andersonovým dvorním hercem, který nemůže chybět v žádném ze snímků tohoto svébytného filmaře.

Na pozici hereckého krále nezávislého filmu se Philip Seymour Hoffman prosadil pomalu a nenápadně, o to pevnější pozici si ale vybudoval. Období drobných roliček, které měl právě Hoffman za sebou, nejprve nahradil čas výrazných vedlejších úloh. V roce 1997 ho Anderson obsadil do svého průlomového snímku, retra z prostředí pornoprůmyslu Hříšné boogie, stále ještě jako neznámého herce. O dva roky později však už byl Hoffman jednou z předpokládaných hereckých osobností Andersonovy velkoměstské fresky Magnolia. Ztělesnil v ní citlivého ošetřovatele Phil Parma, který se pokouší smířit syna (Tom Cruise) s umírajícím otcem (Jason Robards). Série jedinečných úloh z let 1998-99 totiž Hoffmana prezentovala jako nebývale variabilního herce, schopného zahrát introvertního samotáře (zvrhlík Allen v černé komedii Todda Solondze Štěstí, 1998), upjatého poskoka (snad až příliš oddaný asistent invalidního milionáře v komedii bratří Coenů Big Lebowski, 1998) i namyšleného frajírka (neformální vůdce americké zlaté mládeže Freddie v thrilleru Anthonyho Minghelly Talentovaný pan Ripley, 1999).

Bylo jen otázkou času, kdy Hoffman přestoupí mezi herce rolí hlavních. Průlom se mu vydařil už v roce 1999, kdy se společně s Robertem De Nirem představil v tragikomedii Bezva polda – De Niro hrál ochrnutého homofobního expolicajta Koontze, Hoffman transvestitického zpěváka Rustyho. A přestože byl film přijat dosti chladně, Hoffman se po boku hvězdného kolegy rozhodně neztrapnil. Vzápětí se objevil v sympatické komedii Velké trable malého města (2000) coby mladý scenárista Joseph, sledující s rozpaky snahy filmařů natočit jeho předlohu. V posledních letech pak Hoffman několikrát prokázal, že se stal nejvýraznějším hercem náročných dramatických úloh, vyžadujících jemné psychologické herectví. Hoffmanovi mlčenliví samotáři – počítačový odborník Wilson, který se nevyrovnal s manželčinou sebevraždou, v dramatu Love Liza (2002), introvertní bankovní úředník Mahowny propadající gamblerství v thrilleru Owning Mahowny (2003) a především excentrický novinář Truman Capote, jenž se z vtipného společníka mění v opilce, který zůstává sám se sklenkou whisky a s nedokončeným životním dílem. Byla to právě titulní úloha v životopisném dramatu Capote (2005), která definitivě potvrdila Hoffmanovu příslušnost k první herecké lize a která mu přinesla Zlatý glóbus i Oscara. A je pro jeho kariéru příznačné, že svou životní příležitost nakonec Hoffman dostal od scenáristy a herce Dana Futtermana a režiséra Bennetta Millera – mužů, s nimiž se poprvé setkal jako sedmnáctiletý mladík během tvůrčích dílen pro talentované divadelníky.

Přestože se Hoffman tu a tam objeví v hollywoodské komedii (veselohra s Robinem Williamsem Doktor Flastr, romance Riskni to s Polly) či v thrilleru (Červený drak; jako ústřední zlosyn v akční Mission: Impossible III), ještě nikdy neklesl k pitvoření se v podřadné konfekční produkci. A má-li příležitost zahrát si byť i jen malou roličku ve filmu některého ze spřátelených tvůrců, obvykle nezaváhá. To je případ Andersonovy romance Opilí láskou (2002) nebo Minghellova historického dramatu Návrat do Cold Mountain, které Hoffmanovi nabídlo figurku padlého kněze, smilnícího a kradoucího reverenda Veaseyho. Své nadání potvrzuje jako ostřílený agent CIA Avrakotos ve válečném dramatu Soukromá válka pana Wilsona (2007; nominace na Oscara) či Jon Savage v rodinném dramatu The Savages (2007; nominace na Zlatý glóbus). Dominuje thrilleru Než ďábel zjistí, že seš mrtvej (2007) rolí zneuznaného syna, jehož plán na krádež v otcově klenotnictví rozpoutá rodinnou tragédii. V psychologickém dramatu Pochyby (2008; nominace na Oscara) pak ztělesnil pokrokového, možná ale též pedofilního kněze Flynna. Jako hvězda nezávislého filmu nemůže Hoffman scházet ani v novince Charlieho Kaufmana Synecdoche, New York (2009); v této allenovské intelektuálštině hraje hypochondrického divadelníka. Není mnoho herců, na které se mohou filmaři i diváci spolehnout více než na Philipa Seymoura Hoffmana…