Atypfilm, nová filmová distribuční společnost, se divákům představuje finskou komedií pro mládež Perly a svině (Helmiä ja sikoja). V zemi svého vzniku se snímek setkal s velikým diváckým úspěchem a stal se nejnavštěvovanějším finským filmem roku 2003. Na českém festivalu Filmák 2004 získal Hlavní cenu dětské poroty. Netradiční rodinný příběh však má svá kvalitativní úskalí.
Pro finského režiséra a scénáristu Perttu Leppä (nar. 1964) jde zatím o druhý celovečerní film. Tím prvním byl úspěšný hudební snímek o finské hudební skupině z 80. let. Hudba je důležitou součástí i v Perlách a sviních.
Na začátku filmu se ocitáme v zaplivaném a ne zrovna luxusním podniku, který slouží jako večerní kotviště pro obyvatele jakéhosi zapadlého finského města. U jednoho stolu hrají drsní hoši karty, u druhého se jenom pije a kouří, na pódiu zpívá dívka z nadějným hlasem. Protagonisté filmu jsou jedněmi ze stálých návštěvníků a mezi ostatními, zjevně také ne příliš movitými hosty, nijak nevyčnívají. Hrdiny komedie o rozpadlé „sociálně slabé rodině“ a jejích dobrodružstvích jsou bratři Hirvonenové. Spolu se svým, na hraně alkoholismu balancujícím otcem po večerech prodávají alkohol a různé pochutiny, hodící se na právě se rozjíždějící party. Mladíci na prahu dospělosti Poju, Läde, Puho a Timo nikdy nic pořádného nedělali ani nestudovali a svůj život tráví neustálým poflakováním a sledováním německého detektivního seriálu. Jejich otec dluží peníze místním zlounům, jejichž jména říkají vše – Prasák a Chlívák, a tak se „rodina“ rozhodne k vyloupení obchodu s potravinami. Odvážný podnik se ovšem nepovede a tatínek skončí za mřížemi. Splácení dluhu je tedy na synech… a v tom se u nich doma objeví malá holka, ze které se vyklube nevlastní sestra Saara. Hezky zpívá, a tak se ji bratři rozhodnou přihlásit do pěvecké soutěže, která slibuje tučnou sumu pro vítěze…
Komedie Perly a svině je zjevně určena pro diváka mladého (u nás je film uváděn s přístupností od dvanácti let), a tak by jí nemělo být měřeno stejným metrem jako filmům, které mají vyšší umělecké ambice. Postavy bratří Hirvonenových jsou jasně charakterově i vzhledově odlišeny a jejich herečtí představitelé jsou svým vlastnostem po celou dobu věrni. Herecky jim zdatně sekunduje i malá představitelka Saary Amanda Pilkeová, která se na svůj věk zhostila role s naprostou jistotou. Problém filmu tedy tkví jinde, totiž ve scénáři. Tvůrcům je sice nutno přiznat určitou nápaditost, která příběh vede ke šťastnému rozuzlení (jak jinak), ale ne cestami zcela předvídatelnými. Nicméně celkově je scénář příliš rozvláčný a příběh rozmělňuje do nadbytečných motivů.
Téměř dvě hodiny trvající snímek (což je na dětského diváka vcelku dost, i když pravda, je již zocelen sérií o Harry Potterovi) neudrží tempo, které je pro komedii tolik potřebné. Kamera (Jyrki Arnikari) tento nedostatek nijak nezachraňuje a kvalitativně se blíží televiznímu formátu.
Nicméně dětský divák hledí především na příběh a jeho vyznění, které je veskrze pozitivní. Přestože se bratři Hirvonenovi flákají a smysl svého života vidí ve sledování televize, pití piva, či zpívání karaoke, když jsou postaveni před náročný úkol (postarat se o svoji malou sestřičku) nakonec obstojí. Hodnoty spoluzodpovědnosti, soucitu a vzájemné pomoci jsou v komediálním příběhu jasně čitelné. Klad snímku tedy nespočívá v řemeslné výjimečnosti, ale v poselství, kterému mládež, zdá se, naštěstí ještě rozumí.
