Půvabná Mima Kirigoe (Junko Iwao) je členkou umělé dívčí j-popové skupiny Cham. Jejího zpěvu si ovšem moc neužijeme. Setkáváme se s ní totiž ve chvíli, kdy se na odpoledním koncertě s oddaným publikem emotivně loučí. Mima vystupuje z kolotoče disko byznysu, neboť navzdory odporu fanoušků i rodiny touží po kariéře herečky.
Její první rolí je jedna věta v TV detektivním seriálu „Double Bind“ (Dvojí pouto). Mima věří, že stigma „bývalé superstar“ se s ní prostě jednou musí přestat vléct a na výstup děvčátka jménem Yuko se svědomitě připravuje. Cham zatím pokračuje jako duo a proráží do hitparád. Navíc se Mima dozví o webové stránce „Mimin pokoj“. Její autor, fanoušek jménem Me-Mania, by byl nejradši, kdyby se Mima ke zpívání vrátila. Oboje v Mimě živí pochyby o správnosti vlastního cíle, ale dívka se nevzdává.Televizní producent potom Mimě konečně navrhne víc: Yuko v seriálu znásilní. To jí mentálně poznamená a stane se hlavní hvězdou zbylých dílů pořadu. Přes horlivý nesouhlas své agentky a přítelkyně Rumi (Rica Matsumoto) se Mima k šokantní scéně (podobně jako desítky podobných hvězdiček v reálném světě) odhodlá: „Je to přece jenom jako“. Vzápětí se nechá snadno přemluvit k nafocení porna.
Po natáčení ovšem nastane zásadní obrat.Jak se ve scénáři po znásilnění rozdvojuje osobnost Yuko, rozdvojuje se i mysl Mimy samotné. Pronásleduje jí její vlastní identita ze starých časů, Mima-zpěvačka v karkulkovsky červených šatečkách a tváří princezny. Vraždy, které se dějí v seriálu se začínají přelévat do reálného života. Uslintaný Me-Mania špehuje hrdinku na každém kroku a do Mimina pokoje píše jejím jménem naléhavé prosby fanouškům.V bludišti skutečnosti a snů se Mima dokonale ztrácí a její osud připomíná o pár let mladší Memento. Režie se vyžívá v efektních pastech na diváky – děj TV detektivky, Miminy sny a noční můry v nich i realita se prolínají ve stále těsnějších a drastičtějších, ale stále ještě sledovatelných kruzích. Střih zůstává neuvěřitelně plynulý, brilantní je už úvodní montáž Mimina koncertu a běžného dne.
Konova Perfect Blue je adaptací románu Yoshikazu Takeuchiho. Původně měla vzniknout jako hraný film, ale kvůli problémům s penězi se snímek nakonec realizoval jako animé. Kresba charakterů je v Perfect Blue výrazně realistická, efekt se tu vytváří předem připraveným kontrastem. U masových scén naopak stylizace nechybí (absencí detailu). Kon je žákem Katsuhira Otoma, na jeho slavné Akiře kreslil pozadí. Otomo byl ostatně supervizorem Perfect Blue.
Animace, která vznikala ve studiu Mad House sice nedosahuje špičkové úrovně, není ani výrazně novátorská, svou občasnou strnulostí spíše místy připomíná komiks. To však není na škodu – znáte přece ty sny, kdy chcete běžet a nemůžete se odlepit od místa. Konovi se daří vyvolat pocit tísně a znepokojení, kontrast mezi pohyblivým a stabilním lze zároveň chápat jako prolínání, či souboj různých časů.
V Konově štábu jsou protřelí profesionálové. Kameraman Hisao Shirai pracoval na famózní Ghost in the Shell (Kôkaku kidôtai), či Jin-Rô, střihač Harutoshi Ogata za sebou má Ninja Scroll (Jûbei ninpûchô), výtvarník Nobutaka Ike zase pomáhal Oshiimu s kusem Patlabor (Kidô keisatsu patorebâ: The Movie).
