New York na přelomu 80. a 90. let. Michael Alig přichází z venkova do velkoměsta a jeho první kroky míří hudebních klubů, kde se seznamuje s Jamesem St. Jamesem, oslnivě oblékaným homosexuálem. Stanou se z nich milenci a posléze partneři. Ve společném bytě si zřídí komunitu, v níž důležitější než sexuální vyhraněnost je chuť a odvaha prožít život jako jeden velký večírek. Zejména Michael projeví v tomto směru značnou vynalézavost. Za podpory Petera Gatiena, majitele jednoho z klubů, se prosadí jako organizátor obrovských parties, z nichž mnohé mají dosti bizarní tematické zaměření (krvavý večírek, čurací večírek, večírek v náklaďáku atd.). Okruh přátel, tzv. Club Kids, se kolem Michaela rozrůstá, až to připomíná Petera Pana a jeho Ztracené chlapce; zároveň je však začne stravovat touha po drogách, které mezi nimi distribuuje černošský mladík Angel. Nejprve z přátelství, později za peníze. Právě zde začíná cesta k zločinu, který udělá přítrž nekonečným radovánkám, ale - jak se v závěru ukáže - ani to nemusí být úplně pravda. Vždyť pařit se dá kdekoliv...
Americký film Party Monster vznikl podle knihy Disco Bloodbath, jejíž autorem je skutečný James St. James; vzpomíná v ní na období prožité po Michaelově boku. Dlouze se na její sepsání připravoval; její "nynější" filmová prezentace dává rámec celému vyprávění. James sedí před televizní kamerou, knihu třímá v ruce a telefonuje s "hlavním hrdinou" příběhu, který je toho času ve vězení. Neočekávejme však přímočarou moralitu, na to je film psychologicky dobře propracovaný a vyznívá tak, že vše, co ukazuje, si můžeme docela dobře užít. Zdá se, že jeho scenáristé a režiséři Fenton Bailey a Randy Barbato sami dobře věděli, o čem vyprávějí. Pokud nečerpali z vlastní zkušenosti, byli na ztvárnění Michaelova životního příběhu připraveni svou dokumentaristickou tvorbou. Ve filmech, které natočili v průběhu své desetileté spolupráce, mísili prvky intelektuálské i umělecky nenáročné zábavy, všímali si lidí na okraji společnosti a sexuálních témat.
Pro Party Monster je mimořádně důležité obsazení hlavních rolí. Zatímco Setha Greena, představitele Jamese, našli tvůrci snadno, pro Michaela (označovaného za novodobého Andy Warhola) dlouho neměli vhodného herce. Pomohl jim Green, když přivedl svého kamaráda Macaulayho Culkina, proslaveného rolí sympatického spratka v sérii komedií Sám doma (1990, 1992, 1994). Role krále undergroundových klubů je pro něj výborným comebackem po devítileté odmlce, naplněné v osobním životě manželstvím a následným rozchodem. Oproti Greenovi nedává Culkin své postavě rysy karikatury a více se spoléhá na svou vizáž, ve které je i ve dvaadvaceti letech stále mnoho ze vzpurného dítěte. Právě toho bylo třeba pro ztvárnění Michaelovy postavy, neboť kým jiným je Michael Alig než stále si hrajícím dospělým chlapečkem, který odmítá převzít odpovědnost za své činy... Díky jeho charismatu mu to prochází, zejména u majitele klubu Petera, kterého k němu pojí city až otcovské city a je schopen Michaela rozmazlovat. Neznamená to však, že by zázračný večírkář dosáhl všeho, čeho si zamane. Zemře mu kamarádka Christina (hraje ji legendární zpěvák Marilyn Manson), odejde od něj přítel Keoki a v závěru filmu přijde i o svou lásku, blondýnu Gitsie (Chloë Sevigny).
V množství postav, která se nacházejí v Michaelově okolí, zaujímá výjimečné místo Angel, který jako by se pohyboval na hranici reálného a imaginárního světa. Jeho sako ozdobené andělskými křídly získává v průběhu trojí zbarvení (bílé, červené a zlaté) a vždy je předznamenáním důležitého zlomu ve vyprávění. S kostýmy si ostatně výtvarník Michael Wilkinson vyhrál. Ještě více popustil svou fantazii u Jamese St. Jamese, jehož oblečení připomene australskou komedii Dobrodružství Priscilly, královny pouště (1994, r. Stephan Elliott) nebo angloamerický hudební film Sametová extáze (1998, r. Todd Haynes). Stylizovanost tohoto druhu u Party Monster neruší. V celém příběhu jako by se propojoval dokumentující pohled na klubové prostředí s extatickým ztvárněním v něm prožívaného opojení. Digitální kamera je často snímá z ruky a nezřídka i subjektivním pohledem. V jednom případě jde dokonce o pohled krysy ukryté v díře za topením pokoje, kde dojde k vraždě. Dojem jízdy podporuje i hudební doprovod filmu v žánru electroclash, který se ve vypjatých scénách možná až příliš účelově zklidňuje do vážnějších poloh, jakýchsi melancholických ustrnutí nad vratkou existencí člověka.
"Peníze, úspěch, sláva, lesk," volá Michael před davy fanoušků, kteří se sešli na improvizovaném vystoupení Club Kids v Dallasu. Přiznejme si - kdo z nás po těchto rozkoších někdy nezatoužil. Party Monster vypráví o nich bez obalu, nepokrytě, s vědomím, že za všechno se v životě platí. Do českých kin přichází ve čtyřech kopiích a ve vynikajícím překladu Kateřiny Hámové. Oceníme její jazykové hrátky, k nimž například patří jméno Michaelova kocoura Skřípek, na základě kterého si členové klubů říkají skřip nebo skřep - podle toho, jak se jim zrovna daří.
Ke dvěma kopiím je jako předfilm připojen autorský dokument Jakuba Sommera Maj Kompjutr (2002), oceněný na Festivalu FAMU Maximem za nejlepší divácký film. Jeho hlavní protagonisté – Igor Chaun (režisér), Martin Válek (houslista) a Václav Salmon (majitel sexshopu) – sice vykonávají různá povolání, spojuje je však vášeň k počítačovým hrám, zejména k Age of Empire. Postupně však začínají ztrácet kontakt se skutečným světem, což se odrazí na jejich duševním životě. Tedy opět moralita, ovšem ve srovnání s Party Monster poněkud toporná a líbivá, nicméně neurazí.
