Filmaři v úvodu přirovnají americký mediální trh k situaci z filmu Kmotr II. (Godfather II.), kde si mafiáni rozdělují Kubu a mnou si ruce nad tím, jak je skvělé „být v zemi, kde vláda respektuje soukromé podnikání.“Následuje profil mediálního magnáta Ruperta Murdocha. Murdoch je vyhlášený přátelstvím s Ronaldem Reaganem a radikálně konzervativním názorem na svět. Asi by to nevadilo, kdyby:
a) Murdochovi nepatřilo 9 satelitních sítí, 175 novin, 100 kabelových stanic, 40 televizních kanálů, 40 vydavatelství a 1 filmové studio.
b) Zpravodajství jeho populárních stanic nebylo tak jednostranné.
c) Murdoch a šéfové stanice netvrdili, že se snaží o vyrovnané a objektivní zpravodajství.
Greenwald sestavil Outfoxed z mluvících hlav a Foxova vysílání. Oboje na sebe navazuje tak rychle a dynamicky, že divák se občas ocitá ve vleku událostí a nemá příliš čas na vlastní názor. Struktura Outfoxed je přehledná. Kolážemi z jinglů se autorům daří vypíchnout klasické prvky dnešního komerčního zpravodajství a na jednotlivých příkladech pak nejen Foxe obvinit, ale také ukázat faktickou nebezpečnost jeho zjednodušování. Nezávislí mediální experti a bývalí spolupracovníci FoxNews brilantně skicují důvody atraktivity Foxova zpravodajství: grafy, napínavá hudba, živá grafika – proužky v dolní třetině, hra s americkou vlajkou, plastické pozadí. A samozřejmě: vytvoření napjaté atmosféry. Ta je přímo hladová po naléhavých oznámeních. Typickým pořadem je „FoxNews Alert“. Jeho zakladatel vzpomíná, jak po explozivním titulku měly následovat aféry typu „Columbine“, později zde však s podivem nachází novinky ze vztahu Bena Afflecka a J. Lo.
Bulvarizaci zpravodajství charakterizuje i stírání hranic mezi informací a komentářem. Hlasatel, graficky stylizovaný jako hrdina a naživo díky přehnané mimice jako divákův spiklenec, využívá k uvedení vlastního názoru nenápadnou hlášku „říká se“.Záměna názoru za fakta, jejich překrucování i vyvíjení cíleného tlaku patří dle všeho k častým praktikám stanice. Zde vyniká působení chronického lháře a demagoga Billa O’Reillyho, který neváhá hosty své show nejen podle napadat, ale i zcela obracet jejich názory.
Film si všímá i „obsazení“ hlasatelů stanice – zatímco konzervativci jsou neprůstřelní hezouni, liberálové působí od pohledu odpudivě a submisivně.
V obrazovém materiálu se Greenwald bohužel věnuje téměř výhradně období vlády G.W. Bushe. Na přetřes přichází sporné volby 2000, válka s Irákem (opět geniální O’Reilly) a letošní prezidentská kampaň. Během ní se hlasatelé často nevinně ptají „Kolikpak dnů nám zbývá do znovuzvolení pana Bushe?“K ledově humorným sekvencím patří nařízená reportáž z Reaganových narozenin, kdy zoufalý redaktor neví, co vysílat, protože se na Reaganově ranči nic neděje, nebo Bushův otcovský rozhovor s nezávislým reportérem, jehož rodina se podílela na Bushově kampani. Čistě ledově vypadají interní denní příkazy, kterými se šéfové snaží zájem veřejnosti otáčet dle vládních přání.
Zpravodajský byznys se vyvíjí směrem, kdy nejde o hlubší informaci, ale o levné zpravodajství předvařené v PR agenturách, které právě grafika, hudba, „emoce“ a hlasatelské komentáře parfémují a formují do tvaru rychle rozpustného, avšak nenapadnutelného produktu.
Diváci však zároveň ztrácí přehled o skutečných proporcích, což Outfoxed dokazuje pohledem na průzkumy mínění diváků jednotlivých stanic.
Greenwald však nikdy nemluví s nikým ze současného Foxova teamu, natož s Murdochem samotným. Nedivím se, že on jim rozhovor nedal, ale pro vzývanou vyváženost by bylo dobré prokázat alespoň snahu. Jinak se zdá, že Outfoxed při své kritice konzervativní stanice používá shodné zbraně.
