Pokud jste u 60 sekund nechápali, proč do tak špatně napsaného příběhu, který byl stejně jen záminkou, jak projevit vášeň pro rychlá auta, potřeboval Dominic Sena obsadit hvězdy typu Nicholase Cage, Angeliny Jolie a dalších, tak teď už je jasné, že důvodem byl megalomanský zvyk lidí od formule dělat všechno ve velkém, za velké peníze a s kulisou prsatých amerických krásek. No a nejsou snad filmové stars takové prsaté krásky Hollywoodu, nejsou snad v některých filmech jen na ozdobu a zvýšení prodejnosti?

Zatímco u 60 sekund však Sena skromě zůstával v zajetí své neškodné vášně k automobilům, a přinesl na plátna zatím nejlepší digitální, i když celkově béčkovou, auto operu, v Operaci Hacker se pustil do terorismu a světové politiky. Jeho jediným štěstím nakonec je, že stále ještě prozíravě setrval na území akčního komiksu, takže celý příběh, vystavěný kolem rychlostních a digitálních orgií, je možné brát s nadsázkou a jen jako vatu.

Není proto pochyb o tom, že Operace Hacker je další Senovou variací na motiv život ohrožující rychlosti, rychlosti, se kterou je možné všechno získat anebo všechno ztratit (přesně jako ve Formuli 1). Celý film je frázován v neuroticky sexuálním adrenalinovém rytmu, jehož první takty zazní ve scéně, kdy je prvotřídní počítačový pirát a hacker Stanley donucen s pistolí u hlavy (kterou drží Vinnie Jones známý drsňák ze Sbal prachy a vypadni, Podfuck či 60 sekund) a blonďatou sexbombou sající jeho penis donucen nabourat se do databáze Ministerstva vnitra. Od této chvíle už vše uhání rychlostí dvoumotorového jaguára, rychlostí kulek z protiletadlového kulometu, rychlostí strachu a vzrušení.

Ve svém žánru hi-tech komiks thrilleru je Operace Hacker nejlepší kousek, jaký jsem měl možnost tenhle rok u nás shlédnout, určitě lepší než Umění boje od Christiana Duguaye nebo Segalova novinka Exit Wounds. Svědčí o tom už herecké obsazení v čele s J. Travoltou, kterému sekundují velmi mužný H. Jackmann (Wolf z X-Men), sexy, sexy, sexy Halle Barry (Storm z X-Men) nebo Don Cheadle (Traffic, Volcano, The Family Man), ale také vše ostatní, od krásných žen, přes silná a rychlá auta všech druhů a velikostí, nablískané zbraně, to nejdražší počítačové vybavení až po napínavé honičky a stíhačky. Sena dokáže vyždímat napětí z každého záběru, z každého výstřelu a výbuchu (zvlášť ten úvodní jsem si opravdu vychutnal), dokonce i kabely vedou v jeho podání elektřinu nasycenou informacemi dobrodružně.

Kdo by navíc odolal hollywoodskému trháku, který otevírá věta z úst J. Travolty, jenž v roli houdiniovského padoucha Gabriela praví: „S Hollywoodem je jeden problém. Dělaj tam sračky.“ Když navíc demokraticky smýšlející hacker Stanley řeknu padouchovi, který stojí v čele tajného vládního projektu na potírání terorismu, že je vlastně stejný jako teroristé, proti nimž bojuje, museli v USA poctiví konzervativci odcházet hromadně z kina. Totální pecka pak přijde na závěr, kdy se dozvídáme, že Gabriel byl/je vlastně bývalý tajný agent izraelského Mosadu. Kdo ví, jestli to nebyl nakonec anděl. Jak už jsem ale řekl, fanoušky vynikající high-tech akční podívané nemusí mrzet legrační scénář nebo mělké dialogy, a snad ani to, že až na několik efektních záběrů počítačových monitorů a datových kabelů, tu o virtuálním světě crackingu a hackingu není řečeno ani ukázáno zhola nic, protože příběh je jenom vata a Operace Hacker se v originále jmenuje Swordfish čili Mečoun.