Ong-Bak Prachyi Pinkaewa nenabízí vyleštěnou bojovou podívanou ve stylu velkorozpočtových čínských, nebo hollywoodských produkcí. Tohle není film, kde je souboj znázorněn dvaceti rychlými detaily, kdy si uvědomujete, že něco proběhlo, ale co přesně proběhlo, to už nevíte. Ong-Bak je film, ve kterém je souboj zachycen v dlouhém celku a uvidíte všechno. Tony Jaa je totiž skutečným bijcem. Výsledkem je silně realistická podívaná a bez debat jeden z nejlepších bojových filmů sezóny. 
Ong-Bak se jmenuje posvátná soška Buddhy, jež chrání zapadlou thajskou vesnici před nepřízní osudu. Jednoho dne sošku ukradne nenasytný obchodník z města a na vesnici přijde bída. Mladík Ting (Tony Jaa) se nabídne, že se vypraví do Bangkoku, kde Ong-Bak vypátrá a přiveze zpět. Ve městě na Tinga ovšem čekají hordy místních gangů, evropští zabijáci, nedostavěné dálnice, nadopovaní krvelačníci a nakonec i mocný boss, který vládne střelnou zbraní a mluví přes hlasový syntezátor, což jej činí opravdu nelidským.
Tingovi se naštěstí podaří získat pomoc smolného gangstera Humlaea (Petchtai Wongkamlao) a srdce Muay Lek (Pumwaree Yodkamol). Humlae sice pochází z rodné vesnice, ale svým bývalým sousedům se snaží vyhýbat jako čert kříži. A tak mu bude muset Ting zachránit život, nebo alespoň vydělat nějaké prachy, než Humlae doopravdy pomůže…
Příběh Ong-Bak konfrontuje snadno pochopitelné tradice s moderní dobou. Je jednoduchý jak žánr káže a vcelku efektivně posouvá hrdinu k akčním sekvencím. V pouličních honičkách si režie neobyčejně vyhrála s Jaaovu mrštností. Hrdina proklouzne pod autem, proskočí kolem drátu, dává přeskoky a salta jako když luská prsty. Tingovu akrobacii akcentuje nemotorný Humlae, který se postupně dostává do role typického side-kicka a váže na sebe veškeré humorné momenty.
Strhující je i velkolepá eskapáda s tříkolkami. Všímavý divák si může v pozadí všimnout vzkazy světoznámým režisérům (Besson, Spielberg), kteří se proslavili právě originální orchestrací akce.
Zlatým hřebem programu jsou ovšem souboje. Jsou zpracovány se snahou o intenzitu. Klouby praskají, krev stříká a Pinkaew rezervoval divákovi místo v první řadě. Tony Jaa se nejrůznějšími druhy bojových umění zabývá odmala a u filmu se nejprve prosadil jako dublér. Tehdy si jej všiml Pinkaew a napsal mu Ong-Bak na tělo. Jaa se pro potřeby filmu dlouho učil staré umění Muay Boran, předchůdce dnes populárního Muay Thai. Díky svému mistrovství zvládl Jaa všechny kaskády v Ong-Bak sám, nebylo třeba žádných efektů, či výpomocných střihů. Pinkaew Jaaovy schopnosti podtrhuje užíváním dlouhých záběrů. Rafinovaná choreografie souboje dramatizuje, ale je to právě úsporný střih, který dělá z Ong-Bak téměř fyzickou podívanou. Měl jsem pocit, jako kdyby to křupaly moje kosti.
Jaaovou jedinou vážnou slabinou je dramatický projev. I když má v celém filmu asi deset vět, mimo souboje působí Jaa poněkud prkenně. Od podobných filmů se ale na druhou stranu žádný herecký koncert nečeká.Ong-Bak je Pinkaewovým režijním debutem, což je možná důvod určité technické kostrbatosti snímku. Zařazování opakovaček zásadních hrdinových úderů sice umocňuje sportovní kvality Jaaova výkonu a z mnoha diváckých hrdel vymáčkne obdivné vzdechy, tempo filmu se tím ale zpomaluje.
Bublavý soundtrack spíše neruší, než že by byl originální, s postupem času může začít nudit.
Ong-Bak se stal v Thajsku obrovským hitem a od té doby sklízí uznání po celém světě. V současné době připravuje Pinkaew s Jaaem podobný snímek s názvem Tom yum goong. Zasloužilé hvězdy žánru, jako Jackie Chan a Jet Li aby se pomalu chystaly do důchodu.
