Vzpomínáte si na taxikáře Jerryho, jehož hrál Mel Gibson ve filmu Spiknutí? Atentátníci mají podle něj pokaždé tři jména. Lee Harvey Oswald, John Wilkes Booth… Takový Bob Lee Swagger (Mark Wahlberg) je proto ideálním jménem pro oběť komplotu mocných a amorálních, kteří se rozhodli, že si přivydělají na výstavbě ropovodů. Má-li s tím pár stovek vesničanů kdesi v Etiopii nějaký problém, je třeba ho exemplárně vyřešit a kritiky umlčet. Stačí jen vyslat pár vojenských specialistů na špinavou práci, neříci jim, oč se tady vlastně bojuje. A nakonec je zanechat hluboko v území nepřítele. Ale pak se nevyplácí dopustit, aby takovýto obětní beránek svou misi přežil. A aby mu přitom v akci zahynul nejlepší přítel. Tehdy Swaggera zradili poprvé a přiměli jej, aby se stáhl do hor a žil zde ve skromné společnosti svého psa.
Plukovník Johnson (Danny Glover) ale věděl, jak zahrát Swaggerovi na city. Tajné zdroje tvrdí, že se chystá atentát na amerického prezidenta. A prý jen on, myšleno Swagger, může odhalit, jak to neznámý vrah hodlá udělat. Bývalý sniper výzvu přijímá, čímž se nevědomky stane autorem tohoto plánu. Tehdy zradili Swaggera podruhé. Teď už jen zbývá hodit na něj vraždu a nechat ho zemřít rukou hrdinného policisty. Jenže muž s minulostí supervojáka nic ze svého umění nezapomněl, a tak přes všechnu snahu ozbrojených složek uniká dopadení. Pomoc najde jen u manželky dávného kamaráda (Kate Maraová) a začínajícího agenta FBI Nicka Memphise (Michael Peña). I to bohatě stačí k tomu, aby Swagger začal rozplétat nitky vedoucí hodně vysoko…
V zásadě westernový motiv „jediný muž proti všem“ nachází bohaté uplatnění i v akčních snímcích ze současnosti. Tři dny Kondora (1975). Rambo (1982). Agent bez minulosti (2002). Štvanec (2003). Strážce (2006). Hrdinové všech těchto snímků by mohli vyprávět. Otázky, které si pak musí recenzent položit, jsou v zásadě jenom tři – jak důvtipně si hrdinové se svým početným protivníkem poradí? Proběhne vše v rámci svižné akční podívané? A jak daleko budou ochotni scenáristé zajít při hodnocení (obvykle amerických) politických poměrů? Pro Odstřelovače vychází srovnání s konkurencí vcelku příznivě ve všech třech bodech.
Ne, že by Odstřelovač ukázal něco, co jsme ještě neviděli. Ale třeba v porovnání s nedávným Strážcem se ukazuje být thrillerem efektnějším a jiskrnějším. To první je zásluha akčního specialisty Antoinea Fuquy, který ze středověku (Král Artuš, 2004) vrátil do časů, k nimž se jeho obrazové čarování hodí o poznání víc. Ano, z Fuquy roste Tony Scott číslo dvě, tedy další režisér, u něhož vítězí forma nad obsahem, pokoukání je to ale častokrát náramné. O několikeré oživení fádní fabule se postaral autor románové předlohy Point of Impact Stephen Hunter. Někdejší filmový kritik je zjevně obeznámen s žánrovými klišé. Tam, kde jsou jiní autoři trapně patetičtí, dovede balancovat na hraně. Přešlápne jenom párkrát. Už to je v podstatě výhra.
K výsledku výrazně přispívají vhodně zvolení herci. Příkladem je ústřední hrdina – Mark Wahlberg se jeví jako velmi dobrá volba pro vlka samotáře. Klukovsky rozpačitý Matt Damon jako Bourne je zapomenut, Wahlberg je rváčem od přírody a umí tuto kvalitu dát náležitě najevo. Freemanovsky podmanivý Danny Glover je ideální druhou volbou, když originál zrovna nemá čas. Zmínit musíme i Neda Beattyho; někdejší komediální figurkář to dotáhl až na skrz naskrz prohnilého senátora Meachuma, mocně důvěřujícího v záštitu, již mu poskytuje veřejný úřad. Silný monolog tvůrci nalezli dokonce i pro věčného představitele podvraťáků, chorvatského herce Radeho Serbedžiju. Pod dojmem ze skvělých herců nevyzní trapně ani ve své podstatě fádní Kate Maraová a Michael Peña ve standardních úlohách ženy, respektive muže, kteří uvěří hlavnímu hrdinovi.
Tak trochu politické akční thrillery budou vždy bloudit někde mezi cynismem a patriotismem. Režisér Fuqua mívá občas tendenci zaplout do stáje „vlasteneckého“ producenta Jerryho Bruckheimera po bok Michaela Baye. To se však v Odstřelovače v žádném případě netýká. I tentokrát se sice dočkáme zpomalených pohledů na kráčejícího hrdinu, za nímž je vyvěšena obří americká vlajka. Ale to jsou spíš momentky myšlené ironicky. Na to je blamáž, jež se na našeho Boba Lee Swaggera připravuje, až příliš rozsáhlá.
Odstřelovač je situován do stejných kulis, v nichž se odehrávají i Bruckheimerovi Lovci pokladů (Washington, Filadelfie…), tvůrci však volí o poznání ustaranější náladu. V kritice politických poměrů Odstřelovač zajde o trošku dál, než bývá zvykem. Do systému zdá se proniklo mnohem více korupčníků než si jsou mnozí ochotni přiznat. Namísto prohnilých jedinců, s nimiž je snadné zatočit, se jedná spíš o věčný souboj mezi hodnými a zlými. Na víc si ale Hollywood netroufá. Myšlenky americké státnosti jsou správné, to jenom pár mravních odpadlíků všechno zkazí. Opravdoví idealisté a vlastenci to mají těžké – mohou to sice stokrát a jednou zkoušet napravit v rámci systému, stejně nic nezmohou. Nezbývá než vzít „koště“ a vyčistit tenhle Augiášův megachlév vlastními silami. A to je v časech Patriot Actu a války proti terorismu celkem nový pohled na věc.
