Film je volnou adaptací knihy Stephena Huntera Point of Impact, která vyšla v roce 1993. Původní literární postava Bobby Lee Swager byl veterán války ve Vietnamu, kterého přesvědčili, aby sloužil ještě poslední misi. Intelektuální zápletka knihu uchránila od toho, aby se z ní stal pouze další z odvarů prvního Ramba (First Blood). Jde o další vzpomínku na dobré, ale prohrané boje. Film Odstřelovač je aktualizovaná verze, velmi slabá ve vývoji a psychologii postav – a to je nejviditelnější a největší problém filmu. Kdyby tvůrci věnovali stejnou pozornost charakterům jako stříhání triků, mohl z toho být další klasický film.
V jádru jde o příběh muže obviněného ze spáchaní zločinu, kterého se nedopustil, pouze se nechal vlákat do osidel skutečnými pachateli. Bob Lee Swagger (Mark Wahlberg) je ostrostřelec, který sloužil jako vojenský zvěd a odstřelovač při mírové misi v Etiopii. Poté, co jej velitlé nechali s jeho kamarádem na pospas nepřátelům, odešel žít samotně do hor. A teď Bobba vystopoval plukovník Johnson v civilních šatech (Danny Glover) s prosbou, aby ještě jednou pomohl. Důvod je pádný: prezident je ohrožen atentátem... Ano, je to ve skutečnosti past. A Bobby Lee přežije, aby našel ty, kteří ho oklamali a postřelili. Ty, o nichž si myslí, že za celou věcí stojí. A aby nakonec zjistil, že všechno je mnohem složitější a silnější. Kdyby filmaři měli odvahu dohrát to do konce, pořád ještě mohla vzniknout dobrá klasika.
Střela zabije arcibiskupa, Bobby Lee je postřelen a začíná štvanice. Ve snaze přežít použije vše, co se jako voják-specialista naučil. Pomoci se mu dostane od dvou lidí: Sarah, manželky jeho mrtvého kamaráda, a Nicka Memphise (Michael Pena), začínajícího člena FBI, kterému při útěku řekl, že je nevinen. Těžko ale lze pochopit, proč právě tihle dva Bobbymu tolik věří, není jasné, čím je mohl tak skálopevně přesvědčit.
Film se drží pravidla: když jsi na pochybách, utíkej! A skutečně – akce se žene rychle vpřed, aby zakryla pochyby. Dovedně snímaný obraz pomáhá, od domnělé Etiopie (točeno v Britské Columbii), přes vysoké hory, symboliku měst a osamělé domy. Je se na co dívat.
Chápu, proč Mark Wahlberg chtěl tento film dělat (scénář čekal dlouho na realizaci a produkce začala, až když Wahlberg projevil zájem a přivedl režiséra). Je to celé o síle, fyzické i psychické, o nebezpečí, zbraních, loajalitě a hrdinově smyslu pro čest. To vše jsou už dlouho uznávané americké kvality. A také příležitost pro herce, jakým Wahlberg je, ukázat, jak právě toto dovede vystihnout. Dělá to dobře – na to, co je v scénáři obsaženo – ale příběh je řídký. Lidskost je neznatelná a rezervována pro chlupáče psa Sama (budete si ho pamatovat), jedné z nejsympatičtějších postav filmu. Pena má trochu prostoru na rozvinutí své postavy a dobře ho využívá, ostatní jsou šablonovití, protože tak je to napsané a natočené.
Tím nejvíce uvěřitelným je to, co by v reálném životě bylo nejvíce pochybné: politika hrabivosti, servírovaná ve velkých porcích, nadřazená jakékoliv národní příslušnosti nebo zájmu. (Nikdy nikdo nenazval Marka Wahlberga konzervativním republikánem!) Bohužel, tato část filmu je až příliš pravděpodobná a je škoda, že film nejde do důsledků... Už je to dávno, co Hollywood dělal takové filmy – tedy, před manažery a globalizací, abychom byli přesní…
Přesto že je tak často vykládán, film nepropaguje patriotismus, ač vlajky a symboly jsou často vidět. Slouží však jako falešná dekorace pro situace a osoby, které v ně nevěří, pouze je zneužívají. Zastírají tak prázdnotu a lhostejnost. A proto je původní zápletka o hledání skutečné pravdy nakonec vlastně nepravděpodobná. Koho by dnes zajímaly čtyři stovky mrtvých, kteří stáli v cestě ropovodu? Rusové válčili deset let v Afganistánu, aby takovou rouru získali, dnes ji mají Američané. A kolik lidí kvůli ní zemřelo? Kolik dětí zemřelo, když Nestlé prodalo Afričanům dětskou výživu bez jakýchkoliv živin? Ptal se vůbec někdo? Už jsme pochopili, že Rambo měl pravdu: jsme nahraditelní, ti neznámí ve větších číslech.
