Po chodbách běhají oživlé muzejní exponáty a zoufalý hlídač nemá ponětí, jak se nastalé čině bránit – to je ústřední myšlenka filmového dobrodružství jménem Noc v muzeu. Dětští diváci se mají nač těšit.
Larry Davey (Ben Stiller) je muž velkých myšlenek. Kdo jiný by dokázal přijít na vypínač světel ovládaný lusknutím prstů? Prodejnost jeho vynálezů však bohužel pokulhává za Larryho olbřímími ambicemi. Není divu, že se za něj desetiletý synek Nick (Jake Cherry) stydí a raději se shlédl v nevlastním tatínkovi (Paul Rudd), úspěšném to obchodníku s obligacemi. Larrymu nezbývá než se trochu blýsknout. Kdyby jen získal nějaké „slušné“ zaměstnání. Třeba jako noční hlídač v muzeu. Poučen starším kolegou (Dick Van Dyke) o svých povinnostech nastupuje na první šichtu. A nestačí se divit, když s ním ve dne strnulá kostra tyrannosaura hodlá laškovat, lvi z africké expozice mu chtějí skočit po krku a opičák Dexter si vypůjčuje jeho klíče. Ještě že je tu taky figurína prezidenta Roosevelta (Robin Williams), která je vždy ochotna přispět radou a občas i podá pomocnou ruku. A protože Larry svou první noc v muzeu přežije, brzy pochopí, že se před ním právě doširoka otevřela možnost zapůsobit na syna. Jenže příště už nebudou dělat Larrymu potíže jenom exponáty. I národopisné muzeum se totiž může stát terčem pro zloděje…
Už jsme si zvykli, že filmy podle obrázkových knížek doslova překypují digitálními lákadly. Platilo to o Jumanji (1995) i o Polárním expresu (2004). Posledním příspěvkem do této série je Noc v muzeu, zasazená do prostředí, které k podobnému dobrodružství přímo vybízí. Jumanji, z hlediska počítačových triků už pravěké (vznikalo ostatně jako pokusný film, jež měl prověřit možnosti nové technologie), má s Nocí v muzeu mnoho společného. Kromě herce Robina Williamse se to týká především ochoty vtěsnat do filmu kdekterou digitální potvoru. Tehdy ani nyní nechybějí sloni, nosorožci a lvi. Prohánějí se tu opice… Muzeum ale nabídlo i spousty dalších možností, jak se předvést. Z Jurského parku přiklusal tyrannosaurus, tentokrát obraný až na kost. Když do historie, tak do starověkého Egypta, antického Říma nebo na Divoký západ. Nescházejí neandrtálci nebo Hun Attila a jeho pohůnci – ti z prapodivných důvodů vypadají i hovoří tak nějak samojsky. Potěší účast sochy moai z Velikonočního ostrova, která se nám dokonce rozhovoří. A v tomto duchu bychom mohli pokračovat ještě notnou chvilku.
Ze všeho nejvíc odpovídá scénář Noci v muzeu výstavbě filmů Stephena Sommerse. Takže vůbec nepřekvapí zjištění, že specialista na rozmáchlá dobrodružství od tohoto projektu utekl jen krátce před začátkem natáčení. Zavzpomínejme na oba díly Sommersovy Mumie nebo na Van Helsinga; také pro ně bylo typické vršení jedné atrakce přes druhou. Někdy funkčně, jindy zábavně, ale ze všeho nejčastěji samoúčelně. Jen tak pro parádu. Ale s tím už se dneska dopředu počítá. V záplavě maličkostí pobaví třeba psí choutky obrovského T-Rexe nebo Larryho šaškování s rozjíveným opičákem Dexterem. Aspoň že je valná většina triků vyvedena v té nejvyšší kvalitě. Nic na tom nemění, že trikaři jenom oprášili starý software. Stačilo jen tu a tam jej uhladit a vypulírovat a lákadlo je na světě.
Avšak nejen digitální fígle plní roli vábničky. Tentýž úkol má i několik slavných herců. Williamsův bojovně naladěný Teddy Roosevelt nebo upjatý ředitel McPhee Rickyho Gervaise aspoň mají šanci tu a tam zazářit. Z obou komiků navíc prýští radost ze hry. Účast Owena Wilsona coby oživlé figurky kovboje je už ale vyloženě zmarněnou příležitostí, totéž platí i o Steveovi Cooganovi alias římském legionáři Octaviovi. Ať výrazné či ztracené, herecké hvězdy současnosti vyklidily prostor třem hollywoodským veteránům Dicku Van Dykeovi, Mickeymu Rooneymu a Billu Cobbsovi. Jako stařešinové, kteří už vědí své o strážení muzea, jsou vskutku okouzlující, ať je to otcovsky přívětivý Van Dykeův Cecil, urážlivý i urážející Rooneyho Gus nebo nostalgický Cobbsův Reginald. Škoda, že si s nimi scenáristé v závěru tak zalaškovali – vždyť se mohlo jednat o prvotřídní rozlučku s živoucími legendami. A Ben Stiller v roli ústřední? O jeho snílcích, které osud fackuje zleva zprava, se toho už moc napsat nedá. Stiller na ně má zkrátka patent. Trapných okamžiků, jež by prověřily jeho komiku, je však tentokrát nepříjemně málo.
Dětští diváci, kteří jsou do kina zváni především, snad mohou býti filmem okouzleni. Nabízí se jim – a pouze jim – kaskáda vizuálních laskomin. Ostatní brzy poznají, že sledují dávno viděné. A navíc viděné v podobě zábavnější i nápaditější. Nepříliš oduševnělá pointa směřuje k výzvě „všichni za jeden provaz“. A snahy vzdělávat taky nejsou zrovna nenásilné.
Ternem pro režiséra Shawna Levyho (Růžový panter) bylo angažování zkušenostmi oplývajících filmařů v čele s kameramanem Guillermem Navarrem (Spy Kids, Hellboy) a střihačem Donem Zimmermanem (Galaxy Quest), kteří za Levyho vytáhli nejeden horký kaštan z ohně. Je to hlavně jejich zásluha, že se scénář kvalit leporela podařilo udržet na úrovni solidní filmové podívané.
