Nejvýraznější britský animátor posledních dvaceti let a spiritus agens proslulého studia Aadrman Animations miluje film v jakékoli podobě. Tato jeho vášeň doslova tryská z každičkého políčka všech jeho snímků. A co víc: dokázal jí nakazit valnou většinu svých spolupracovníků. Rychlopalba vizuálních gagů, vypointovaný slovní humor a režijní nápady, které posouvají animovaný loutkový film o mnoho mil dopředu – to jsou poznávací znamení všech Parkových děl. Patří mezi tvůrce animační metody zvané lip-sync, umožňující sladit pohyby rtů loutkových hrdinů s vyslovovanými hláskami.

Nicka Park (narodil se 6. prosince 1958 v severoanglickém Prestonu) k animovanému filmu směřoval již v dětství. Ve třinácti letech začíná experimentovat s animováním kreslených postaviček a jejich zachycením na filmový pás. Myšák Walter a další hrdinové jeho snímků však zůstali divákům utajeni. Profesionální debut si tak Park odbyl „až“ v sedmnácti jako autor televizní grotesky Archie's Concrete Nightmare (1975). Na vysoké škole se Park nejprve věnoval designu, grafice a komunikaci, na které se zaměřil na Sheffield Polytechnic. Později navštěvoval také National Film and Television School v Beaconsfieldu, kde začal vznikat první z jeho budoucích hitů: středometrážní animovaný snímek Cesta na Měsíc. A protože se Parkovi dlouho nedařilo rozpracovaný projekt dokončit vlastními silami, v roce 1985 s ním přichází do studia Aardman Animations. V ten moment je do soukolí největšího britského výrobce animovaných filmů vsazeno poslední kolečko nutné k tomu, aby se celý mechanismus rozběhl směrem k zářné budoucnosti.

My ale učiníme krátkou odbočku a vrátíme se o několik let zpět, konkrétně do roku 1976. Právě tehdy dva bristolští kamarádi Peter Lord (nar. 1953) a David Sproxton (nar. 1954) prorazili sérií kreslených grotesek o svérázném superhrdinovi jménem Aardman a jeho jménem pak pokřtili i společné filmové studio. K loutkovým snímkům přivedl oba autory až slavný animátor Ray Harryhausen, od kterého Lord se Sproxtonem získali mnoho cenných rad. Z celé řady osvědčených animačních technik pak aardmani pomalu ale jistě začínají preferovat loutky z formely; svými ranými snímky prý dokonce ovlivnili o něco mladšího Nicka Parka, který tuto metodu později dovede k dokonalosti. První velký úspěch u publika zaznamenal Aardman Animations v roce 1980 díky plastelínové postavičce jménem Morph, jejíž příběhy odvysílala BBC jako The Amazing Adventures of Morph (1980-1981). Postupné propracovávání modelínových loutek pak vedlo až k vězeňskému dramatu Going Equipped (1987), jež se mohlo pochlubit takřka realistickou animací. Lorda se Sproxtonem to však táhlo spíše k expresivnímu pojetí. A právě to jim mohl nabídnout příchod komediografa Nicka Parka a s ním i plné hrsti originálních vizuálních nápadů.

Také v Aardman Animations trvala Parkovi práce na Cestě na Měsíc ještě několik let, a tak prvním snímkem, kterým se zde uvedl, byl již v roce 1986 proslulý videoklip Sledgehammer pro zpěváka Petera Gabriela. O tři roky později pak uvedl plastelínovou komedii Pohodlíčko, která v skloubila výpovědi několika skutečných vězňů s animací zvířecích postaviček „zajatých“ v zoologické zahradě. Snímek posunul věhlas studia o pořádný kousek kupředu, Nick Park si navíc z oscarového ceremoniálu odnesl trofej za nejlepší krátký animovaný snímek. To už měl ale Park v nominacích ještě jedno želízko: komedii Cesta na Měsíc (1989). Hravý snímek o dvojici hrdinů, která se vydává odhalit pravdu o Měsíci, zaujal hlavně parodickým pohledem na hollywoodské spektákly, ústřední postavy, nesmělý vynálezce Wallace a jeho věrný pes Gromit, si pak vysloužily celosvětový věhlas. A nezůstalo pouze u jediného dobrodružství populární dvojky. Prakticky vzápětí se totiž Park pustil do snímků Nesprávné kalhoty (1993, Gromit je na stopě tučňáka – lupiče, který do svých plánů obratně vmanipuloval důvěřivého Wallace) a O chloupek (1995, naši hrdinové bojují za pomoci vlastních vynálezů s proradnými únosci ovcí). Dnes již tak typický humor a brilantně vybroušená filmová akce pak pobavily nejen pěknou řádku diváků, ale také svým tvůrcům vynesly další dvě oscarová ocenění.

S věhlasem studia Aardman Animations vzrostlo v posledních deseti letech také množství vyprodukovaných titulů. Jako jeden z příkladů může posloužit série kratičkých snímků o dětském raubíři nazvaná Angry Kid (1999 až 2000). Sám Park se věnoval režii televizního seriálu Mezi námi zvířaty (2003), který navazuje na snímek Pohodlíčko – tentokrát tvůrci vyzpovídali desítky obyčejných Britů, k nimž pak připojili novou, zvířecí, podobu. Hlavním zájmem Aardmanu se však od druhé poloviny devadesátých let stává celovečerní film. Počáteční vyjednávání se studiem Walta Disneyho sice selhala, dohoda na pět snímků s DreamWorks SKG, která zaručuje tvůrčí svobodu a natáčení v bristolských studiích, ale vše aardmanům vynahradila. Už prvním celovečerákem, komedií Slepičí úlet (2000), britští tvůrci vedení režiséry Parkem a Lordem potvrdili, že jejich humor může oslovit široké masy dětských i dospělých diváků. Parodická komedie na válečné snímky ze zajateckého tábora vyprávěla o drůbeži bažící po úprku z gigantické farmy se totiž prosadila na přední příčky žebříčků na obou stranách Atlantiku.

Hrdiny dalšího snímku od Aardmanu se pak měly stát ústřední postavičky z jeho dílny: Wallace a Gromit. Po dlouhá čtyři léta, která animátoři potřebují na natočení celovečerního filmu s plastelínovými hrdiny, se tak fanoušci mohli těšit na nový snímek a dohadovat se, o čem že další dobrodružství roztržitého chlapíka a jeho věrného psího kamaráda vlastně bude. Dlouhé čekání jim pak mohla zkrátit pouze série kratičkých spotů z roku 2002 o nepříliš funkčních vynálezech obou hrdinů. Čekání se však vyplatilo, vysoko nastavenou laťku očekávání se totiž Nicku Parkovi, scenáristům i animátorům přeskočit podařilo. Snímek Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka (2005) disponuje vším, nač jsme od Aardmana zvyklí; jeho příběh si pak bere na mušku hlavně hororové snímky s vlkodlačími a jinými monstry. Milovníky aardmanovského humoru pak jistě potěší, že se dalších snímků z tohoto studia dočkají mohou setkat už v příštích třech letech - tentokrát už ale v podobě počítačově animovaných snímků. Příběhy dvou velkoměstských krys Spláchnutej je do kin dostává v roce 2006, následovat by je měla bajka Tortoise Vs. Hare a pravěké dobrodružství Crood Awakening. Snad ani nedávný požár, jenž zničil rozsáhlé studiové komplexy, výrazně nezbrzdí vznik právě natáčených titulů. Opak by jistě zklamal miliony diváků z celého světa.