Márta Mészárosová je stálicí maďarské kinematografie, většina jejích filmů byla oceněna na světových festivalech. Nejprve zaujala formálně střídmými studiemi Měsíční dvůr (1968) a Adopce (1975). V době politického uvolňování přišla se třemi Deníky (1982-90), v nichž mapovala osudy své i své rodiny, levicových intelektuálů, kteří neztratili pocit národní sounáležitosti. Zcela otevřeně se však mohla k začerněným místům národní historie vyjádřit až filmem Nepohřbený muž, který byl uveden v hlavní soutěži 40. MFF Karlovy Vary.
Film vypráví o osudech Imra Nagye (1896–1958), hrdiny a mučedníka maďarské revoluce 1956. K jeho životu se přibližuje z doby, kdy již dávno nežil: Nagyova dcera odmítá požádat roku 1986 o rehabilitaci se slovy: „To ho mají rehabilitovat ti, co ho odsoudili?“ Dozvídáme se, že v červnu 1989 byl s ostatními zproštěn viny - a týž den zemřel jeho katan János Kádár. V říjnu 2003 přicházejí lidé položit květiny k jeho náhrobku. Většina děje je však soustředěna do let 1956-1958, dnů povstání, deportace, vězení a procesu. Imra Nagye v poválečné vládě prosazoval pozemkovou reformu, záhy byl odstaven a v krizích opět povolán do čelných funkcí – předsedou vlády byl v letech 1953–55 a pak roku 1956. Byl prvním komunistickým státníkem, který se stal symbolem národní revoluce, usiloval o vystoupení z Varšavského paktu a o zavedení pluralitní demokracie. Po sovětské invazi odmítl spolupráci s loutkovou vládou J. Kádára, na jehož příkaz byl pak odvlečen do Rumunska. Po delší izolaci následoval převoz do budapešťského vězení a politický proces, rozsudek smrti a tajný pohřeb na dvoře vězení. Kádárovský režim dokonce předstíral, že Nagy žije a do roku 1963 byl fiktivním předsedou vlády. Jeho pozůstatky pak byly přeneseny do neoznačeného hrobu na veřejném hřbitově. Symbolicky byl znovu pohřben v Paříži roku 1988, kde u jeho hrobu stáli maďarští intelektuálové a evropští politici. Po změně režimu v roce 1989 se konal jeho poslední pohřeb a u jeho katafalku na náměstí Hrdinů v Budapešti stálo 300 000 lidí…
Márta Mészárosová toužila natočit film o největší osobnosti maďarské moderní historie už dávno, ostatně se přátelí s jeho dcerou a v mládí poznala i Nagye. Avšak po potlačení revoluce se třicet let nesmělo vyslovit jeho jméno. Teprve nedávno byly otevřeny archivy s dokumenty o politickém procesu, z nichž Mészárosová prostudovala tisíce stran. Kromě toho vycházela z monografie Jánose M. Rainera a z diskuzí s Nagyovou dcerou Erzsébet. Imra Nagy byl podle vzpomínek i fotografií postavou, která se rozcházela s prototypem revolučního hrdiny: příjemný, obtloustlý muž s knírkem, měkkým kloboukem a vycházkovou holí nebo deštníkem. Jako v několika předešlých filmech Mészárosové jej ztělesnil její životní partner Jan Nowicki. Pro něj znamenal Nagy typ polského romantického hrdiny, kterého kdysi tak často ztělesňoval na scéně. Pohroužil se do psychiky klidného a neohroženého muže, který přemáhá okamžiky zoufalství a zdravotní těžkosti a který se rozhodne postavit se soudu a všechno vzít na sebe. Je to jiný Nowicki, než jakého jsme znali, vyzrálejší, vyrovnanější a skrze příznaky stáří zranitelnější. Dodejme, že věkem odpovídá postavě a dokonce k dosažení vnější podoby nejprve ztloustl a pak pro scény ve vězení zhubl o šestnáct kilo. Jeho osobnost převyšuje jak postavy v hraných pasážích, tak třeba i v dokumentech zachyceného „mocného“ Kádára, který se o něm zmiňuje v narážkách.
Nepohřbený muž není filmem novátorským, spíše jde o režisérčino solidní dílo svědčící o její neutuchající energii. Tu ostatně musela s producentem vynaložit, aby získala polské a slovenské koproducenty. (Rumunské sekvence byly natáčeny v Tatrách). V něčem se film podobá obrazům podobných osudů uvězněných politiků, jaké ukázal třeba Costa-Gavras v Doznání. Myšlenkově je ovšem zralejší, obohacen dokumentárními záběry ze současnosti i minulosti a poprvé tu Mészárosová využívá počítačovou animaci k rekonstrukci monumentálních scén. Především však ukazuje, že i mezi komunistickými politiky se našli hrdinové, kteří neodvolali a nezradili svůj národ a svými postoji ovlivnili jeho budoucnost. U nás podobný film bilancující poválečnou historii stále chybí.
