Námět hororu Nenávist vychází z údajné japonské pověry. V místě, kde následkem silné vášně zemřel člověk, prý emoce i po jeho smrti zůstává a přináší neštěstí dalším lidem. Mladá blondýnka Karen (Sarah Michelle Gellarová), která se do Tokia přestěhovala za svým přítelem, studentem Dougem, přijímá práci ošetřovatelky postarší Američanky Emmy. Té po sérii tragédií nedávno zemřeli všichni příbuzní, ona sama upadla do letargie a nejeví zájem o okolní dění. Její poklidný dům však není tak opuštěný, jak se na první pohled zdá: Karen zde objeví malého mlčenlivého chlapce Toshia. Dívka se odhodlá prozkoumat záhady spojené s tajemným sídlem. Tím však na sebe a Dougha rovněž připoutá prokletí, které postihlo každého, kdo měl s tímto místem cokoli společného. Povede se jí vražednou (a vraždící) zášť zastavit, anebo zlo, reprezentované zavražděnou dřívější obyvatelkou domu, zničí i ji?
Snímek Nenávist patří k relativně novému podžánru, který se ve druhé polovině devadesátých let objevil v Japonsku, je proto často nazýván J-horor. Tyto filmy využívají strach moderního člověka z technických vymožeností i ze samoty, kterou, obklopen desítkami neznámých lidí, často trpí. Jsou inspirovány i takzvanými urban-legendami, děsivými historkami o působení nadpřirozených sil ve velkoměstě. Jde o obdobu povídaček, jaké si lidstvo vypráví od nepaměti. Úspěšně se rozrůstající řady těchto japonských opusů si nemohli nepovšimnout v Hollywoodu, kde v roce 2002 vznikl snímek Kruh (2002), remake jednoho z nejúspěšnějších japonských filmů posledních let. K vlně takových hororů patřil i snímek Ju-on (2000) a trojice jeho pokračování, které režíroval Takashi Shimizu.
Produkce anglicky mluvené verze hororu Ju-on se ujal Sam Raimi, který je nejen režisérem comicsových podívaných Spider-Man a Spider-Man 2, ale mezi fanoušky žánru proslul již v osmdesátých letech kultovní trilogií The Evil Dead, Smrtelné zlo II a Armáda temnot. Tím, že Raimi k režii Nenávisti přesvědčil právě Shimizua, udělal pro remake to nejlepší. Mladému filmaři, proslavenému zatím jedinou sérií (připravuje pátý, údajně poslední díl japonské verze), se prý do natáčení Nenávisti příliš nechtělo. Možnost získat hollywoodskou zkušenost ho však přivábila. Natočil tedy novou verzi, avšak v podobě blízké originálu. Právě v tom se americký remake Nenávisti liší například od Kruhu.
Obsazení popkulturních hvězdiček Sarah Michelle Gellarové a Jasona Behra, známých z hlavních rolí ve veleúspěšných teenagerovských seriálech Buffy, přemožitelka upírů, respektive Roswell, jednoznačně svědčí o zacílení snímku na mladé publikum. Tuto dvojici doplnily „hvězdy nižší svítivosti“ Bill Pullman a Clea DuVallo (hrála v Identitě), drobná úloha zbyla i pro Teda Raimiho, který patří k poznávacím znamením všech snímků, na nichž se podílí jeho bratr Sam.
Že si film ve Spojených státech diváci našli, svědčí 40 milionů dolarů utržených v pokladnách amerických kin za první víkend promítání. Obecenstvo jistě nezlákal samotný děj. Tuctová historka je ozvláštněna třemi liniemi vyprávění, jejichž prolínání postupně vysvětí okolnosti příběhu. Ten ale u Nenávisti není tím nejdůležitějším, u japonských hororů z posledních let je obdivována především jejich atmosféra. Režisér v řadě momentů dovedně buduje nálady strachu a napětí, spíše než ze stísněnosti a obav o osud hrdinů je však vytváří sérií „lekavých“ momentů. Kvalitní práce kameramana, střihače a především zvukařů má velký podíl na tom, že se divák od první do poslední minuty nenudí. A to i přesto, že Nenávist nepatří k úplným vrcholům svého žánru. Je ale velmi dobrým příkladem toho, jakými cestičkami se moderní horor vydává.
