V úvodních záběrech filmu Na dotek nás přerývaný zpěv irského písničkáře Damiena Rice a zpomalené záběry vlnícího se davu v londýnských ulicích naladí do teskně romantického rozpoložení, vstřícně připraveného spolknout sladkobolný bonbón milostného příběhu. Romantika se však brzy promění ve sžíravou vášeň a sladkobolný stesk zhořkne na jazyku; Na dotek zkoumá milostné vztahy ze všech stran, častěji však z těch odvrácených.
Stejnojmenná divadelní hra Patricka Marbera (u nás ji před třemi lety inscenoval Zdeněk Potužil v divadle Rokoko) je komorním dramatem dvou párů. Neúspěšný spisovatel Dan (Jude Law) je zprvu přitahován mládím a spontánností ex-striptérky Alice (Natalie Portmanová). Fotografka Anna (Julia Robertsová) se zase provdá za lékaře, přímočarého drsňáka Larryho (Clive Owen). Ale Dan a Anna se nedokáží spokojit s poklidným soužitím ve stávajícím vztahu a jejich vzájemná přitažlivost vyústí v rozbití obou dvojic. A tím milostné rošády zdaleka nekončí. Patrick Marber je mistrovský pozorovatel párové komunikace ve vyhrocených situacích, od počátečního flirtování až po kruté výslechy, kterým se partneři navzájem podrobují v okamžiku rozchodu. Jeho hrdinové jsou někdy sadomasochisticky posedlí pravdou („Protože bez ní jsme zvířata.“) jindy ji nechtějí slyšet („Zkus mi pro změnu lhát – lež je tvrdá světová měna.“) Autor svá pozorování navíc spojuje s citem pro vtipný, vypointovaný dialog („,Nebožtík byl veselý společník´- to znamená, že byl alkoholik. ,Střežil si své soukromí´ - teplouš. ,Užíval si soukromí´ - militantní teplouš,“ popisuje Dan svou práci v novinové rubrice nekrologů.“)
Režie filmové adaptace Marberovy hry se ujal Mike Nichols, tvůrce legendárních filmů Absolvent a Kdo se bojí Virginie Woolfové? Režisér se nesnažil za každou cenu rozbít divadelní charakter předlohy a zachoval její členění do delších sekvencí, v nichž se setkávají (později spíše utkávají) vždy dva ze čtyř protagonistů: Dan a Alice. Dan a Anna. Anna a Larry. A tak dále. Mezi každým z těchto výstupů uplyne delší časový úsek (celkem se příběh odehrává během čtyř let), ale toto nenápadné plynutí času můžeme vnímat jen z náznaků, jako je měnící se barva Aliciných vlasů.
Ve filmu je jen málo vnějších efektů a veškerou pozornost na sebe strhávají herecké výkony čtyř hlavních představitelů, z nichž každý dostal příležitost předvést se v rozmanité škále emocionálních poloh. Jude Law vykreslil roli pisálka Dana jako empatického romantika, mírně zákeřného svůdce i psychicky zdeptaného zoufalce. Alice v podání Natalie Portmanové je chvílemi impulsivní světoběžnice, chvílemi zas dojemná dívenka či protřelá veteránka striptýzových show. Julia Robertsová v roli Anny přidala do své filmografie doposud nevyzkoušený typ chladné intelektuálky. Největším překvapením je však Clive Owen coby obhroublý dr. Larry. Herec, který byl doposud obsazován převážně do rolí komplikovaných, přemýšlivých a duševně rozpolcených hrdinů (například ve filmech Krupiér, Gosford Park nebo Král Artuš) si v londýnské divadelní inscenaci hry Na dotek zahrál novináře Dana. Ve filmové verzi ale veškeré své temné charisma propůjčil poněkud jednoduchému Larrymu, který jeho podání v konfrontačních situacích doslova nahání hrůzu.
Film Na dotek ani na chvíli nesklouzává k chladnému „živočichopisu“ milostných vztahů; třebaže z morálního hlediska je jednání jeho hrdinů někdy na pováženou, s každým z nich se lze v kterémkoli okamžiku ztotožnit a pochopit ho. V záplavě zámořských romantických komedií a evropských výletů do žánru „art porno“ je Na dotek skutečnou výjimkou – pravdivým, působivým a přitom zábavným filmem o lásce.
