V textu distributora se píše: Musíme se sejít je lehkou letní komedií s protagonisty úspěšné show "Na stojáka", která má za cíl především diváka pobavit. Což je dobré vědět, protože nebýt této věty, mohl by si divák myslet, že tato komedie má za cíl diváka například rozplakat. A to by byla chyba, obzvlášť pokud jste nikdy neviděli úspěšnou show "Na stojáka".
Já "Na stojáka" nikdy neviděl a představitelé tohoto filmu pro mě tudíž byli zcela neznámí. Ale je zřejmé, že jde o lidi, kteří mají talent pro komediální přednes a improvizaci. Což ale neznamená, že jde automaticky o dobrý film (viz mnohé strašlivé filmy s úspěšnými americkými stand-up komiky).
Film Musíme se sejít vznikal prý s naprosto minimálním rozpočtem déle než než čtyři roky (tedy pravděpodobně déle, než Fukafutokyu) a je to na mnoha jeho složkách velmi patrné.
Překvapivě kvalitní je námět. Tedy, ne že by byl nějak geniální nebo objevný, ale aspoň se drží patřičných komediálních zásad, složitější vtípky mají náznaky pointy atd... Několikrát jsem si říkal, že schopný tvůrce se slušným rozpočtem by z tohohle námětu dokázal něco slušného vytěžit. Ani jsem neměl nijak zásadní problém s product placementem sponzora Toi Toi, který se projevil tím, že se hlavní závěrečný "džouk" točí kolem auta plného hoven. Fakt neměl...
S realizací toho námětu je to ovšem horší. Mnohem, mnohem, mnohem horší.
Úplně základní problém spočívá v řemeslně zcela nezvládnuté zvukové stopě. Většina postav je ve většině filmu předabována (takže dost často dialogy nesedí s pohyby úst) a mix je tak špatný, že jsem odhadem tak dvaceti procentům dialogů vůbec nerozuměl. A když jsem rozuměl slovům, stejně jsem často nerozuměl, co tím chtěl scenárista a herci říct, nebo proč by se tomu kdo měl smát:
- "Tady je to jako v Texaským masakru motorovou pilou"
- "Cože?"
- "No jako v Mexickým masakru motorovou pilou"
- "V novým nebo ve starým?"
- "Von je nějakej starej?"
- "No prostě jako v nějakým masakru"
Když se nepodařené postsynchrony spojí s opravdu legendární hereckou neschopností některých vedlejších představitelů (děvče z cukrárny, dívám se na tebe!!!), vznikají transcendentální, téměř hypnotické scény, ne nepodobné něčemu z Dupieuxovy Reality. To ale bohužel nikdy netrvá dlouho a většina filmu se nese v nevzrušivé a ne-dostatečně-urážlivé atmosféře, nejlépe definované větou "Ti lidi jsou asi docela vtipní chasníci, zasloužili by si hrát v něčem méně sračkoidním".
Dále:
- Neschopnost kameramana zaostřit, imitovat noc při denním natáčení nebo použít filtr, při kterém by herci nevypadali jako zombie
- Minimalistická hudba (často jen kytara a zpěv, při akčních scénách nějaké náhodné mlácení do sampleru)
- Prapodivná camea (Eva Decastelo jako lékařka, Varhan Bauer jako strašidelný stařec, a asi dost dalších lidí, kterým se někteří diváci smáli ve chvíli, kdy se na plátně objevili)
- Zoufalá střihačova snaha dát dojem funkčního celku záběrům, které k sobě nesedí a sedět nemohou
- ...a tak dále.
Pravděpodobně bych byl značně shovívavější, kdyby byl film umístěn na YouTube a mohli byste ho vidět za dobrovolný finanční příspěvek. Ale za normální vstupné v normálním kině je to, s odpuštěním, zlodějina.
P.S: Happyend spočívá v tom, že v poslední scéně všech pět hrdinů má sex, z toho dva z nich s ženami, které se v žádné předchozí scéně neobjevily a třetí se dvěma náhodnými policisty.
P.P.S: Pokud si chcete přečíst alternativní hodnocení tohoto bijáku, doporučuji tuto recenzi (85%) na severu eurozpravy.cz.
Hodnocení: 30%
