Animované příběhy se zpravidla vyznačují určitým mravoličným posláním, avšak v poslední době zdají se převažovat vysloveně poučné příběhy o vhodném a nevhodném chování. Dříve převažovala účast zvířátek, hraček či strašidýlek, nyní se do vyprávění včleňují i lidské postavičky jako důležitá součást dění. Viděli jsme to ve snímku Za plotem, kde lidé zaujímali výrazně zápornou roli, nyní obdobné schéma opakuje také Mravenčí polepšovna. Oba snímky spojuje typ maniakálního deratizátora, chystajícího se vyhubit veškerou nepatřičnou zvířenu.
Hrdinou je malý chlapec přezdívaný Pinďa, jenž si svou bezmoc vylévá na ještě bezbrannějších tvorech, než je on sám – na mravencích. Pokaždé, když jej parta výtržníků poníží, jde ničit nedaleké mraveniště. Rozkopává je, polévá vodou, zašlapává pinožící se tvorečky. Z jejich pohledu chlapec naopak vyhlíží jako zkázonosný obr. Dětský kazisvět je pak zmenšen do mravenčí velikosti a prochází nesnadnou převýchovou. Musí se naučit nést odpovědnost nejen za své skutky, ale i za své bližní. Poznává pravidla kolektivního života mravenčí kolonie, která si vzájemně pomáhá: někteří mravenci věří v jeho nápravu, jiní o ní pochybují.
Mravenčí polepšovna staví na několika jasně vyhraněných typech, ať již spadají mezi mravence nebo mezi lidi. Zpravidla nejsou výrazově přehnány, často se vyznačují více či méně sympatickou urputností, s níž hájí své postoje. Taková je i hrdinova pubertálně zpovýkaná sestru. Největší pozornost však nejspíš upoutá mimozemšťany poblázněná hochova babička, věčně zápolící s vypadávajícími zuby. Její podoba i šišlání již ovšem pracuje s karikujícím vymezením. Taktéž u kruťáckého deratizátora, ten ale již pozbývá jakékoliv roztomilosti. Vesměs přepjaté lidské postavičky – s výjimkou Pindi – jsou ale významově odsunovány do pozadí. Hlavní náplní snímku je život v mraveništi.
V sledu epizod Pinďa dostává příležitost prokázat, že se již změnil. Nejsou to jen výjevy ze všedního života ve spletitém bludišti mraveniště, ale zejména vyhrocené střety s nástrahami, ať již pocházejí odkudkoli. Tyto akční výjevy, připodobňované atrakcím z filmů pro dospělé (letecké souboje), dovolují chlapci, aby uplatnil své zkušenosti i nápady. Nejprve zasahuje do náletu těžkotonážních sršňů, které si na mravencích pochutnávají, pak vede výpravu do rodného domu, který nyní přirozeně nabyl obludných rozměrů (hustý koberec lze překonat jen na závěsných padácích). Vyvrcholením je zneškodnění zavilého deratizátora, proti němuž se mravenci spojí se svými odvěkými nepřáteli, jím též ohroženými. Zde je poetika leteckých útoků rozvinuta nejmohutněji.
Ne vše se vydařilo na jedničku, příběh občas škobrtá, zahlcuje se statickými scénami (viz polykání kuliček medovice, vylučované chovnými mšice). Některé dynamicky zamýšlené dobrodružné pasáže, třeba zápolení s proradnými žábami, vyznívá dosti rozpačitě. V kaskádovitě budovaných sekvencích, kam patří i výše zmíněné souboje, se nejviditelněji odhaluje jednoúčelovost i občasná přízemnost gagů. Ve srovnání s obdobnými „bitvami“ v dávných Disneových groteskách (připomínám aspoň Goofyho patálie s „návnadovou“ kobylkou Wilburem při rybolovu), zde chybí smysl pro řetězovitě vystavěnou spirálu humorných pohrom.
Mravenčí polepšovnu, natočenou podle předlohy Johna Nickleho, režíroval nepříliš známý John A. Davis. U nás byla na videu uvedena fantaskní podívaná Jimmy Neutron - Génius a vetřelci, pro IMAX natočil středometrážní snímek Santa vs Sněhulák. Ve výtvarném pojetí postaviček z Mravenčí polepšovny si všimneme zjevného zaoblení hran ve stylu vyřezávaných dřevěných figurek, k dobru tudíž můžeme připočíst, že se tvůrci nesnažili o otrockou nápodobu reálných předobrazů.
Zatímco v anglickém znění jednotlivé postavičky namluvily uznávané osobnosti (Julia Robertsová, Nicolas Cage, Meryl Streepová, Lily Tomlinová) a vtiskly jim neopakovatelnou hlasovou osobitost, české znění je daleko anonymnější a jakoby plošší.
