Který kluk se v jedenácti necítil osaměle. Jesse Aarons (Josh Hutcherson) by mohl vyprávět. Kdyby měl komu. Dvě pubertální sestřičky si z něj dělají šprťouchlata, s mladší Maybelle (Bailee Madisonová) by možná řeč byla, ale s ní zase není o čem mluvit. Jesseho máma (Katrina Ceriová) má spoustu starostí s nejčerstvějším přírůstkem do rodiny, táta (Robert Patrick) zas musí z platu prodavače v železářství uživit sedm hladových krků. Ve škole si navíc Jesseho pravidelně dobírají spolužáci, kopanců a „vtipných“ poznámek utrží nepočítaně. Ještěže má Jesse atletické závody, v nichž to pravidelně nandává svým mučitelům – jen kdyby nemusel běžet v růžových teniskách po sestře. Jenže i tahle jistota se Jessemu zhroutí. Ne, že by se některý ze starých známých soupeřů zlepšil. Jesseho porazila holka. Leslie (AnnaSophia Robbová), nová spolužačka a taky sousedovic dcera. Těžko se divit, že je na ní Jesse naštvaný. Jenže Leslie je nejen zvláštní, ale taky odhodlaná. Takže když chce Jesseho získat coby nového nejlepšího kamaráda, stěží jí to kdo vymluví. A mlčenlivý Jesse už tuplem ne.
Netrvá dlouho a Leslie zatáhne Jesseho do svých dobrodružství. Den co den utíkají do lesa, kde odhalují tajemná a pestrá zákoutí pohádkové země jménem Terabithia. Ne že by v sousedství pobíhali skřítkové, obři a obdobné podivuhodné bytosti. To jen Leslie bujnou fantazii má a v Jessem se něco podobného právě začíná probouzet…
Nejeden z diváků, ať dětský, nebo dospělý, jistě do kina vstoupí s očekáváním dalšího ze série fantastických velkofilmů ve stylu Pána prstenů anebo třeba Letopisů Narnie. Předpokládá, že se bude opakovat imaginativní děj, přeplněný barvitými postavičkami, jak to chodí právě v Letopisech Narnie nebo před nimi v Nekonečném příběhu. Jenže chyba lávky. Namísto trikové podívané na plátně ubíhá celkem sympatický snímeček o přátelství zvláštního kluka s ještě o fous zvláštnější holkou. Touhu po dobrodružství v divácích vytváří subtilnějšími prostředky než kdekterá dětská fantasy. Ne, že by Most do země Terabithia trikové sekvence neobsahoval. Digitální potvůrky se však dějem pohybují v množství menším než malém. Naštěstí. Když už se nachomýtnou, dojem spíše kazí. Není to dáno jejich kvalitou (patří k lehkému nadprůměru). Triky jsou tady zbytečné. Pouhým marketingovým krokem, jak divákům snímek představit.
Střet romantiky a fantazie s realitou je vyhrocen takřka do podoby psychologického dramatu. Náš hlavní hrdina Jesse není zrovna přesvědčen, že sněním kdy něčeho dosáhne a je v tom stále a znovu ujišťován. Od upracovaného otce (překvapivě civilní Robert Patrick) se mu dostává zamračených pohledů. Nedojme ani dětské tyrany, ať už v klukovském, anebo dívčím podání (Lauren Clintonová ve sporné úloze šikanující osmačky Janice, jež v krizi nalezne spřízněnou duši v kamarádské Leslie). Pokaždé, když se už už zdá, že se Jessemu únik od skutečnosti aspoň na chvilku podaří, okamžitě je donucen hodit své ideály do koše. Má smysl snít o dráze výtvarníka? Ale hlavně – jak se vyrovnat se s osudovou zradou svého přátelství k Leslie? Vše se samozřejmě v lepší obrátí a Jesse pochopí, že nejen žít, ale i snít se musí.
Klíčový podíl na příznivém dojmu Mostu do země Terabithia mají oba neokoukaní protagonisté. Joshe Hutchersona (Zathura: Vesmírné dobrodružství) ani AnnaSophii Robbovou (Karlík a továrna na čokoládu) zatím neohrožuje herecká manýra. Hutcherson se sžívá s rolí zatvrzelého Jesseho, natolik vzdáleného v Hollywoodu „oblíbeným“ dětským hrdinům. Sebejistým chlapcům, jejichž ústřední devizou bývá drzé čelo, vytváří Hutcherson dokonalý protiklad. Netřeba asi dodávat, že má jeho Jesse mnohem větší naději přiblížit se svému divákovi. AnnaSophie Robbová se už tak realistické hrdinky v osobě fantazírující, a občas taky přemoudřelé, rošťačky Leslie nedočkala. Vžít se do této usměvavé dívenky, která kdoví proč mívá problém získat kamarády, je potom o poznání obtížnější. Svým živelným výkonem ale Robbová většinou nedává obdobným myšlenkám prostor. Pozornost si zasluhuje rovněž přirozený výkon sedmileté Bailee Madisonové jako Maybelle, vzhlížející ke svému velkému bráchovi.
Most do země Terabithia je po všech stránkách naivním snímečkem, má však velkou šanci oslovit duši dítěte (byť autentičnost anglicky mluveného filmu setřel tuctový český dabing). A to je v záplavě technicky precizních, ale chladných velkofilmů vcelku výjimečná událost. Debutující Gabor Csupo (je autorem animované série Lumpíci) nenabízí žádné obrazové anebo výtvarné exhibice. Jeho pomalá, svou dynamikou (či spíše jejím nedostatkem) až televizní, režie možná dnešní zpovykané publikum nezaujme, avšak o to více prostoru dostává scénář a s ním i humanistická myšlenka, jíž je celý filmový příběh prodchnut. Most do země Terabithia dovede podpořit dětského diváka v jeho nadějích, někdy naivňoučkých a později tak často zklamaných. Ale přesto stojí za to je v dětech pěstovat…
