Mlha

Natočit remake horroru Mlha (The Fog) bylo od počátku poměrně odvážným rozhodnutím: tenhle příběh totiž nevyniká kdovíjakou zvláštní silou, či uhrančivostí. Záleží zcela a jenom na režisérovi, na jeho vypravěčském, anebo postprodukčním umu. Rupert Wainwright se nedokázal rozhodnout ani pro jedno a podle toho to dopadlo. Remake sám o sobě je nepředvídatelný žánr. V poslední době přišla třeba béčková předělávka Texaského masakru motorovou pilou, nebo 3:15 zemřeš (The Amityville Horror). Na druhou stranu kdo by čekal, že nová verze Úsvitu mrtvých si bude moct sebevědomě přisednout vedle Romerova převratného originálu? Brian de Palma zase remakem Zjizvené tváře napnul plátno celých osmdesátých let. A což teprv vetřelecká sci-fi The Thing Johna Carpentera? S Mlhou přitom došlo právě na něj – film stejného jména z roku 1980 je jeho dílem.

Zapadlý přístav Antonio Bay na západním pobřeží USA se chystá na oslavu stých narozenin. Háček je v tom, že rybářské městečko nevzniklo za úplně klidných okolností. Ba naopak – stála za tím řež a jatka, moře se zbarvilo lidskou krví, co vám mám povídat. Tihle tehdy podražení námořníci navíc jaksi nenašli cestu do Nebe a teď se chystají, že to živým zrádcovským potomkům oplatí i s úrokem. V předvečer dne výročí tak z moře vystupuje mlha, jíž byste nerozkrájeli ani cirkulárkou. Pod jejím pláštíkem kráčí posádka leprou provrtaných, vodní řasou obrostlých a solí mazaných pirátů, proti kterým fakticky není obrany. Hrdinkou Mlhy je majitelka lokální rádiové stanice Stevie Wayneová (Selma Blairová), která vysílá z malebného majáku nad mořem (v originále jde o impozantní budovu, v remaku nikoli). Odtud je na mlhu pěkný výhled a tak stačí Stevie v osudnou noc obyvatele informovat o jejím pohybu. Zároveň ale taky vidí, jak se mlžný mrak žene k domku, kde spí její malý synek…

Wainwrightův remake je od prvního momentu slabou podívanou, ve srovnání s originálem až urážející. V Carpenterově verzi bylo Stevie (v nezapomenutelném podání Adrienne Barbeauové) přes třicet a jejímu spojenci loďaři Nickovi (Tom Atkins) ještě o pár let víc. Průměrný věk hrdinů remaku je o patnáct let nižší. Nicka hraje Tom Welling ze seriálu Smallville, jeho navrátivší se ex Elizabeth dává Maggie Grace (v původním díle je Elizabeth náhodnou stopařkou). Novému obsazení sice vévodí charisma Selmy Blairové, ale v netrpělivých a uspěchaných záběrech nemá herečka šanci rozehrát kontrasty, jakými proslula Barbeauová. Důležitou postavou originálu byl otec Malone (Hal Holbrook), potomek zakladatele Antonio Bay, který se o kletbě dozví z dědova deníku. Wainwright jej degradoval na blábolivého ožralce a Elizabeth pro změnu obdaroval znepokojivými vidinami.

Carpenter budoval přízračnou atmosféru tmou a náznaky. Ďábelské piráty nechává až na výjimky v mlze a vypichuje symbolické detaily, jakým je například obrovský hák, kterým kapitán Blake klepe na dveře a nebo stíná oběti. Wainwright se naopak snaží příběh urychlovat, místo čtení o sto let staré tragédii se na ní rovnou díváme. Úvodní incident na rybářském člunu, kdy v originále mořští vlci popíjeli pivo z plechovky a poslouchali smyslnou Stevie, nahrazuje o čtvrt století později divoká párty s děvčaty v bikinách. A dle všech klišé jsou to ony, kdo zemře jako první.

Době je poplatná i hudba a písně, které v nové verzi vůbec nepomáhají vytvářet nějakou svébytnou náladu. Naopak zarážející je, že v remaku nejsou oproti originálu přesvědčivější ani efekty – masky a mlha. Kdo chce Mlhu shlédnout, měl by spíš než do kina na Wainwrighta zajít do půjčovny pro Carpenterovu verzi. Je to oldskool, ale funguje.