Odvíjí se o jedné líné sobotě v New Jersey.
Dantemu (O'Halloran) ráno volají z práce, aby vzal záskok, alespoň na dopoledne. Dantemu je 22, chodí s Veronicou (Ghigliotti) a miluje svou ex Caitlin (Spoonhauer), o které si v novinách právě přečetl, že se má vdávat. Dante se živí jako prodavač v koloniálu a sobotní šichta mu škrtá plány – odpoledne měl jít hrát hokej. To ještě Dante neví, že celý den bude tak trošku jiný, plný improvizací a překvapivých zvratů.
Přes ulici je videopůjčovna, kde dělá Randal (Anderson). Dante je jeho nejlepší kámoš, a tak co chvíli půjčovnu zavře a jde si s Dantem pokecat. Jestli Dante se řídí nějakým kodexem, nemá rád problémy a snaží se být „slušný člověk“, pak Randal je pravým opakem. Otravné zákazníky uráží, střetům se nevyhýbá a snaží se je dohrát ve svůj prospěch. Svojí práci ale nenávidí oba stejně. Však i slogan snímku zní „To, že vám slouží ještě neznamená, že vás mají rádi.“
Na ulici mezitím zevluje famózní dvojka dealerů Jay a Mlčenlivý Bob (Mewes a Smith), maskoti všech režisérových filmů a hlavní hrdinové komedie Jay a Mlčenlivý Bob vrací úder (Jay and Silent Bob Strike Back).
Clerks. ubíhají volným tempem v kapitolách, které Smith pointuje jako drobné anekdoty. Staví je pečlivě, s příjemným sklonem k absurditě: když si Dante dělá starost, že zavřel krám, Randal ho uklidňuje otázkou: „Kolik lidí tam v sobotu ve 4 máš?“ Následuje střih - na dveře buší desítka koupěchtivců. Podobně moment, kdy se kluci trumfují ve vypočítávání nejapných otázek svých zákazníků.
Vrchol Smithovy zakřivené komiky však přichází, když Caitlin navštíví toaletu v Danteho obchůdku.
Kapitoly mají názvy jak ze scénáristické učebnice, což oponuje titěrným dějům a Smith zde dociluje osvěžující ironie. Většina snů je pryč, hrdinové ale film neopouštějí jako zakyslí vládci své pokladny a okolních 10 m2.
Herecké výkony jsou přesvědčivé, svou živelností si ale o pozornost říká především Jason Mewes.Kamera je jednoduchá. Dialogy snímá v dlouhých tichých záběrech. Nejhlučnější je švenkování v automobilu. Hovořící hrdiny sledujeme ze zadního sedadla, a tak právě energický pohyb kamery nahrazuje hýbající se obličeje.
Clerks. jsou Smithovou autorskou výpovědí a bezpochyby jeho nejsilnějším dílem. Určitou slabotu pozdějších bijáků jako Dogma, Jay a Mlčenlivý Bob vrací úder (Jay and Silent Bob Strike Back), nebo Táta na plný úvazek (Jersey Girl) možná zapřičiňuje dočasná ztráta inspirace, za úspěchem Clerks. ale stojí i autorova osobní zkušenost a dokonalý odhad mentálních pochodů mladých ne-rebelů s příčinou.
Randal Graves: „No co, co je s tebou, vole? Si nic neřek, už nějakejch dvacet minut. Co máš sakra za problém?“
Dante Hicks: „Tenhle život.“
Randal Graves: „Tenhle život?“
Dante Hicks: „Co z něj mám?“
Randal Graves: „Vem si chipsy, uleví se ti.“
Dante Hicks: „Jsem zaseklej v týhle díře, dělám za míň, než otrockou mzdu. Makám v den svýho volna, zatracený rolety jsou stažený, musím vyjít s každým sráčem na planetě. Smrdím jak lak na boty. Moje ex dostala katatonii, když ošukala mrtvolu. A moje holka vykouřila 36 ptáků.“
Randal Graves: „37“
