Název komedie Miluji tě k sežrání byl použit již před několika lety, zněl tak název jednoho francouzského filmu, pravda značně odlišného žánru i dějového zaměření.
Americká taškařice Just Friends začíná úplně stejně jako proslulé teenagerské historky „prcičkovského“ ražení. Vidíme středoškoláka Chrise, směšného, naducaného tlouštíka s dvojitou bradou a prasečími očíčky, jak se vlichocuje do přízně přitažlivé Jamie. Ta mu však nabízí jen kamarádství... Jenže pak následuje ostrý střih: uplynulo deset let, z Chrise, jenž se z rodného zapadákova odstěhoval do „velkého světa“, se stal přitažlivý mladý muž pracující v hudebním průmyslu. Po mnoha letech ho služební cesta (se směšně nadutou, exaltovanou zpěvačkou Samanthou, s níž měl dojednat vydání desky) zavede do rodných míst. Ač se Chris nyní snaží vystupovat se světáckou přezíravostí, při opětovném setkání s Jamií na povrch vyplují dávné zábrany. Chris dlouho není schopen úplně obyčejného činu – vyznat jí lásku.
Miluji tě k sežrání se dotýká zmatků v chlapecké (a později mužské) duši, jež se marně snaží překročit val přátelství směrem k milenectví. Avšak tvůrci tak činí dosti prostomyslně, vypomáhají si výrazně karikovanými figurami (výstřední zpěvačka Samantha si na Chrise rovněž činí nárok), vkládají přemrštěně bláznivé zápletky (trapné bruslení; různé Samanthiny maléry vrcholící zničením vánoční výzdoby).
Přitom kresba postav i prostředí je krajně matná, bezbarvá. Hrdinové jsou totiž napsáni i zahráni neuměle, přeříkávají neživotná klišé, uchylují se k vysvětlování. Herecké ztvárnění pohlcují bezbřehá klišé, rozpačité i trapasovité úsměvy jednoznačně vedou. Zřetelná potíž vyvstává s charakterizací i pojetím postav: tvůrci stěží někoho přesvědčí, že by si hrdinové filmu i v dospělosti zachovaly ryze postpubertální chování, podpořené typově shodným „prcičkovským“ vypravěčstvím. Přirozeně nechybějí dvojsmyslné narážky ani náhlé pády, ty na ledě dokonce za zvuků Rossiniho Straky zlodějky.
Vyprávění kolísá mezi inscenační nadsázkou a jímavostí, kterou mají vyvolávat sváteční vánoční chvíle, zejména starosvětská výzdoba obepínající kdejaký domeček. Každý náznak vážnějšího zamyšlení (Chris například během doby, kdy z městečka odešel, ani jednou nenavštívil své rodiče!) je okamžitě zaplašen, není mu přisouzena sebemenší závažnost. Kontrast mezi usedlým městečkem a Los Angeles rychle vyprchá. Rychle se rozplyne i roztomilý nápad, kdy Chris rozmlouvá se svým naštvaným penisem. Miluji tě k sežrání chce zajisté pobavit, avšak zábava často vázne a drhne, humor přestává oslovovat a hrdinova touha randit se svou dávnou kamarádkou propadá nicotě.
Ale není třeba se divit, tvůrci prostě nepřekročili svůj stín. Režisér Roger Kumble se prozatím točil jen kolem teenagerských komedií (Prostě sexy, první dva díly Velmi nebezpečných známostí). Představitel Chrise Ryan Reynolds se rovněž vyžívá hlavně v druhořadých přitroublostech včetně již zmíněného snímku Prostě sexy (dále též Hele, kámo, kdo tu vaří? nebo vražednický blábolek 3:15 zemřeš). Amy Smartová, která ztělesnila stále roztouženější Jamii, se již předtím uvolila vystupovat v kdejaké hlouposti, například v Péčku pro začátečníky. Annu Farisovou, představitelku protivné Samanthy, jsme mohli spatřit i v ambicioznějších projektech (Zkrocená hora, Ztraceno v překladu).
Ačkoli je Kumblův snímek označován za koprodukční americko-kanadský počin, kanadské jsou tam nanejvýš poskytnuté zasněžené exteriéry a snad též nějaký peněžní vklad. Jinak přesně splňuje kritéria „béčkového“ hollywoodského produktu.
