Existuje jediný způsob, jak by snímek Miluj mne, prosím mohl získat alespoň povrchní zdání pravděpodobnosti: když by ho tvůrci situovali do devatenáctého (či nějakého ještě vzdálenějšího) století. Tedy do historické epochy, která neznala mobilní telefony ani pevné linky a v níž se lidé mohli navzájem ztratit, když jeden z nich načas odcestoval. Logika tohoto podivuhodného příběhu je totiž založena na tom, že hrdinové ignorují existenci většiny komunikačních vymožeností současné civilizace.
Protagonistou filmu Miluj mne, prosím je mladý chicagský finančník Matthew (Josh Hartnett), který na začátku stojí před velkými životními předěly: jeho vážná známost směřuje k svatbě, zaměstnavatel ho vysílá do Číny na významnou služební cestu, která mu má pomoci k profesnímu vzestupu. Matthew se však toho všeho během několika sekund vzdá, když letmo zahlédnutý cíp kabátu, plavá kštice a několik zaslechnutých slov oživí vzpomínky na jeho dávnou lásku, Lisu (Diane Krugerová). Sleduje chimérickou dívku do jejího hotelového pokoje, kde načas upadne do bezvědomí. Pak pokračuje po její stopě dál do jakéhosi bytu, kde konečně dojde ke konfrontaci s tajuplnou známou-neznámou.
Současně se do příběhu vplétají další dvě postavy: Matthewův kamarád Luke (Matthew Lillard), jehož obchod s obuví byl kdysi dějištěm Matthewova seznámení s Lisou, a záhadná dívka (Rose Byrneová), jež někdy vystupuje pod jménem Lisa, a jindy Alex. Všichni čtyři se postupně stávají součástí komplikovaného propletence milostných vztahů, většina z nich ovšem zcela nevědomky. A zatímco zápletka postupuje vpřed, prostřednictvím flashbacků se odhaluje pozadí tohoto příběhu obsesivní lásky a žárlivosti.
Hlavní roli v něm ovšem nehrají vzájemné vztahy a emoce hrdinů, nýbrž rozmanité rafinované způsoby, jimiž jsou milenci osudem neustále rozdělováni. Z nedoručených dopisů, nevyřízených vzkazů a neuskutečněných schůzek se stávají fatální překážky, které mohou milující se pár rozloučit navždy. Scenárista Brandon Boyce (který se inspiroval osm let starým francouzským snímkem Byt) pracuje s rekvizitami, vypůjčenými z romantické četby typu Dámy s kaméliemi či Tajností Paříže: stříbrná pudřenka, šátek, sloužící jako poznávací znamení, či dopis, zastrčený pod dveře spolu s růží a klíčem od bytu. V jedné scéně dokonce nazouvání střevíčku slouží jako způsob ověření dívčiny identity! Namísto aby tvůrci své hrdiny nechali nahlédnout do telefonního seznamu, domluvit si schůzku a vyjasnit situaci, dávají přednost samoúčelné hře na schovávanou.
Jak vyplývá z výše řečeného, děj filmu Miluj mne, prosím je poněkud „vymknutý z kloubů“ a ukotvení v realitě film získává především díky přesvědčivým hereckým výkonům čtveřice hlavních představitelů. Civilní vystupování Joshe Hartnetta dodává jeho postavě zhypnotizovaného milovníka určitou věrohodnost. Podobně je tomu u Diane Krugerové a Rose Byrnové, jejichž hrdinky by se při méně citlivém podání mohly snadno zvrhnout v prototypy křehké oklamané Sněhurky a démonické zlé královny.
Působivou atmosféru filmu režisér Paul McGuigan (Hra o smrti) vytvořil v kulisách podzimního a zimního Chicaga. Hrdinům stoupá pára od úst a v časném soumraku se rozsvěcují okna starobylých činžovních domů. Na Wicker Park, místo jejich schůzek, které v originálním znění dalo filmu název, se neustále snáší padající listí nebo první sněhové vločky.
Miluj mne, prosím přináší neobvyklý koktejl starosvětského romantismu a moderní poetiky. Divák se ale stěží ubrání dojmu, že kdyby se postavám podařilo uskutečnit jeden jediný, vše vysvětlující telefonní hovor, celý příběh by se rozplynul jako vločka na klopě Joshe Hartneta.
