Společně se rozhodnou splnit si sen, postavit si auto za použití motorku ze zahradní sekačky a ujet z domova. Protože jim ale policisté odmítají auto schválit pro provoz na silnici, udělají kluci jedinou logickou věc: Postaví si malý domek na kolečkách a ujedou v něm (ovšem trvá přes polovinu filmu, než k tomu dojde)...
Nový film Michela Gondryho (čistě francouzský, s francouzskými herci a ve francouzštině) se ve svých nejlepších chvílích podobá kvalitním českým dětským filmům ze 70. a 80. let, jaké točila např Věra Plívová Šimková. To znamená, že v něm děti blbnou, chtějí svobodu, respekt a možná lásku, ale většinou tak úplně nevědí, co chtějí. A pod tím občas vybublá něco vážnějšího, co bude hrdinům v příštích letech jistě definovat jejich traumata.
Napsal jsem ovšem "ve svých nejlepších chvílích", což je důležité, protože Mikrob a Gasoil má velké množství "poněkud slabších" chvil, které si nezasluhují, aby ve filmu existovaly.
Vzhledem k tomu, co Gondry natočil dříve (a jak komplikované projekty to byly), je až neuvěřitelné, jak špatně některé scény v tomto filmu fungují, a to i když jde o ty úplně nejstandardnější typy scén z nejklasičtějších dětských filmů, například "kluci utíkají před partou výrostků, kterým ukradli míč" nebo "kluci najdou přes noc útočiště u chlapíka, který je nějaký divný". Je to tak neuvěřitelné, že se nabízí další varianta: Že totiž Gondry už je přesycen klasických filmů a záměrně se snaží vyprávět svou story zcela novým způsobem, který se lépe hodí na evropské filmové festivaly, než do normálního kina.
Nevím, a je mi to jedno.
Můj zážitek každopádně spočíval v tom, že jsem se dost nudil, párkrát dobře zasmál, třikrát řekl "WTF?" a 30 minut po filmu už jsem si z něj nic nepamatoval.
P.S: Pokud se těšíte na Audrey Tatouovou, tak se netěšte. Má ve filmu spíš jen takové větší cameo.
Hodnocení: 50%
