Velkou hvězdu osmdesátých let a zároveň prvního z filmových představitelů Batmana si pamatujeme nejen z komedií Noční směna (1982), Beetlejuice (1988) či Jako vejce vejci (1996), ale také z několika dramatických rolí. Z úloh veskrze sympatických klaďasů, jimiž se jinak Keatonova filmografie jen hemží, vybočil například titulní úlohou v thrilleru Psychopat ze San Francisca (1990).

Michael Keaton se narodil 5. září 1951 v městečku Coraopolis (stát Pennslyvania) jako nejmladší ze sedmi dětí, mezi nimiž vynikal rozmanitými klauniádami, například imitováním Elvise Presleyho. Po dvou letech studia řečnictví na Kent State University se Michael přestěhoval do Pittsburghu, kde vystřídal několik profesí v lokální televizní stanici a zároveň se snažil prosadit jako komik v místních nočních klubech. Brzy však poznal, že v Pittsburghu světovou slávu nedobude, a tak se v polovině sedmdesátých let přestěhoval do Los Angeles. Zde se zabýval uváděním společenských akcí a s jeho rostoucími ambicemi začalo být zřejmé, že jméno Michael Douglas není tím nejvhodnějším. Aby se odlišil od stejnojmenné hvězdy filmového plátna, zvolil si Michael pseudonym, údajně podle herečky Diane Keatonové. Vedle vlastních skečů, díky nimž se poprvé objevil v televizi (pořad MisteRogers' Neighborhood, 1975) se Keaton se střídavými úspěchy snažil prosadit také v celé řadě sitcomů. Od drobných roliček (Maude, 1977) brzy přešel k úlohám větším (The Mary Tyler Moore Hour, 1979) a v roce 1979 vytvořil společně s Jamesem Belushim ústřední pár v sitcomu Working Shiffs. Dvojice stavebních dělníků, kteří zkazí vše, nač sáhnou, si sice u diváků přílišnou oblibu nezískala, Keaton však obdržel nabídku na účinkování v komediální sérii Report to Murphy či v show Saturday Night Live (oba 1982).

V roce 1982 navíc Keaton poprvé výrazně uspěl i na stříbrném plátně. Nečekaným komediálním hitem sezony se totiž stal snímek Rona Howarda Noční směna – a tvůrci za to mohli vděčit právě Keatonovi. Jako excentrický a úspěchem posedlý Bill, který si v prostorách márnice zařídí nevěstinec, si Michael publikum doslova podmanil, a tak se další nabídky začaly jen hrnout. Populární komedii Pan máma (1983), kde se představil coby otec potýkající se s péčí o domácnost a potomstvo, však následovaly snímky kvalit průměrných: mafiánská parodie Johnny Dangerously (1984) či komediální agitka z dělnického prostředí Hurá! (1986). Na vrchol žebříčků návštěvnosti se Keaton vrátil až s nápaditou hororovou komedií Tima Burtona Beetlejuice (1988), která mu nabídla úlohu potrhlého ducha zabývajícího se vymítáním lidí. Na spolupráci s Burtonem pak Keaton navázal hned vzápětí, když získal úlohu filantropického miliardáře Bruce Waynea, jenž po nocích bojuje se zločinem v kostýmu Netopýřího muže. Ač se obsazení komedianta Keatona do úlohy superhrdiny setkalo s fanouškovským odporem, snímek Batman (1989) se stal jedním z nejúspěšnějších titulů dekády. V roce 1992 pak na první díl navázalo o poznání temnější pokračování Batman se vrací, které se sice nestalo kolosálním kasovním trhákem, kvalitami se však prvnímu dílu minimálně vyrovnalo. Pro Keatona samého navíc dvojka znamenala rozlučku s tímto superhrdinou, když ho k třetímu návratu nepřesvědčil ani astronomický honorář 15 milionů dolarů.

Přestože se Keaton proslavil jako komediální hvězda, během kariéry dokázala několikrát přesvědčit i o vysoké úrovni svého dramatického herectví. První z větších hereckých výzev, kterou nakonec zvládl na jedničku, byl narkoman Daryl Poynter v psychodramatu Čistý a střízlivý (1988). Z hrdinského stereotypu, který Keatonovi hrozil po úspěchu Batmana, se pak vymanil již v roce 1990 úlohou vyšinutého Cartera Hayese, ohrožujícího v thrilleru Psychopat ze San Francisca mladý pár. Ne vždy však Keaton sklidil za své účinkování v dramatických žánrech ovace, jak dokazuje krimithriller Polda Artie Lewis (1991) či komorní drama Můj život (1993). O mnoho lépe si pak vedl v shakespearovské komediální klasice Mnoho povyku pro nic (1993) či v úloze workholického šéfredaktora v tragikomedii Noviny (1994), kterou navázal na spolupráci s režisérem Ronem Howardem. Vydařený snímek si však mezi diváky nacházel příznivce s obtížemi a naznačil pokles Keatonovy popularity.

O návrat na výsluní se sice Michael Keaton pokusil hned několikrát, výraznějšího úspěchu však dosáhl pouze fantastickou komedií Jako vejce vejci (1996), kde se představil coby přepracovaný Doug, v jenž si do domácnosti pořídí trojici svých klonů. K propadákům se naopak přiřadila jak romance Bez řečí (1994), tak i patetická vánoční komedie Jack Frost (1998). A protože si za thriller Hranice zoufalství (1998) Keaton, prezentující se v úloze masového vraha, vysloužil hlavně posměch, jeho přesun do rolí vedlejších byl patrně nevyhnutelný. Jako agenta FBI Raye Nicoletta si ho tak můžeme pamatovat z adaptací krimirománů Elmora Leonarda Jackie Brownová (1997) a Zakázané ovoce (1998), které na filmové plátno přivedli Quentin Tarantino, respektive Steven Soderbergh. V roce 2004 Keaton rozšířil řady hereckých představitelů prezidentů USA, když se objevil v romanci s Katie Holmesovou Láska na hlídání, a zahrál si rovněž v bláznivé komedii Můj auťák Brouk (2005). Kariéra sympatického herce, který již dávno odrostl úlohám ztřeštěných mladíčků, je sice dávno za zenitem, své poslední slovo však Keaton ještě neřekl. Dokazují to hlavní úlohy ve válečném dramatu Živě z Bagdádu (2002), vyprávějícím o novinářích působících v Iráku během první války v Perském zálivu, či duchařský thriller Hlas smrti (2005), který právě vstupuje do českých kin.