Dětských fantasy, která by byla zároveň antiutopickou sci-fi vizí, nevzniká mnoho. Město Ember takové je. Americká spisovatelka Jeanne DuPrauová napsala knihu hledající své místo kdesi mezi Julesem Vernem a Georgem Orwellem. A režisér Gil Kenan ji ve stejném duchu zadaptoval.
Když se na povrchu Země rozpoutalo jaderné peklo, poslední zbytky lidstva se uchýlily hluboko do podzemí. Tak vzniklo město Ember. Jeho starostové dostali za úkol střežit kovovou schránku, která se má dvou stech letech otevřít. Občané Emberu pak znovu osídlí zemi. Jenže skřínka našla své místo hluboko ve skříni u rodiny Mayfleetových. Zůstaly jen legendy o Stavitelích, dávných zakladatelích Emberu, které je třeba následovat. To je ale stále obtížnější. Potraviny docházejí, do města občas vtrhne nějaký ten zdivočelý krtek o velikosti autobusu a výpadky proudu jsou stále častější. Životně důležitý Generátor selhává stále častěji. Jen starosta Cole (Bill Murray) se dál věnuje svému panděru a trable města ho nechávají chladným. Je tu ale nová naděje pro město: teenageři Lina Mayfleetová (Saoirse Ronanová) a Doon Harrow (Harry Treadaway) jdou poprvé do práce. Až odhalí tajemství znovunalezené schránky, nikdo a nic jim nezabrání v cestě „ze středu Země“…
Současné hollywoodské tvorbě zjevně chybí originalita. Město Ember není výjimkou. Začíná se přesně v duchu Antény (2007), sledujeme obdobné náznaky tyranidy a také vizuální stylizace má k tomuto argentinskému snímku nečekaně blízko. Po úvodních poklidných pasážích se ale rozbíhá verneovské putování ve stylu Cesty do středu Země (2008). Pak se děj posune způsobem důvěrně známým krysákům ze Spláchnutýho (2006). Do toho občas probleskne vzpomínka na Sexmisi (1984). Dospělí mohou pouze ocenit lehké pokusy satirizovat diktaturu všeho ražení. Volba povolání je v Emberu pouhým snem, vše rozhoduje los. Vládci ale znají způsob, jak si život v podzemí vylepšit. Posměch se nevyhne ani náboženskému sektářství.
Jenže příliš odrostlému publiku Město Ember určené není. Děti, které možná výše zmíněné filmy neznají – a některé by rozhodně znát neměly – přenese snímek do půvabně stylizovaného světa, lišícího se od Narnií a Bradavic. Výtvarník Martin Laing (Batman, Titanic) našel oporu ve stylu art deco; avšak rozpadajícím se pod náporem staletí. Na plátně vidíme trochu z Brazil (1985), trochu již zmíněnou Anténu. Režisér Gil Kenan (natočil V tom domě straší!) naštěstí vsadil na víceméně reálné kulisy a klasické efekty, které se k starosvětskému filmu, jakým je Město Ember, hodí nejlépe. Několik digitálních kousků si ale tvůrci odpustit nedokázali. Jejich úroveň jen ruší relativně příznivý dojem. Jestliže filmový děj lze jen sotva nazvat strhujícím či spletitým, pak alespoň vizuální podoba má naději udržet pozornost dětského diváka po celý film.
Velký potenciál ukrývá Město Ember ve jménech hereckých aktérů; většina jich však sklouzává k pitvořivosti. Herecký veterán Martin Landau tu jako údržbář Sul nemá daleko ke koncům kariéry, jaké potkaly Belu Lugosiho. Bill Murray postrádá v roli vypaseného starosty Colea jakoukoli hrozivost, Toby Jonesovi coby jeho nohsledu Snodovi stačí úlisný úsměv, Mackenzie Crook (skladník Looper) ukáže jen zlostný škleb. Snímkem projdou mimo hlavní dění i Tim Robbins v roli Doonova tatínka a Marianne Jean-Baptistová (známá z Tajností a lží) v roli zahradnice Clary. Snad jedině v hlavní roli obsazená čtrnáctiletá Saiorse Ronanová po skvělém výkonu v Pokání (2007) znovu dokazuje, že nikdy nebyla jen obyčejnou dětskou herečkou. Její Lina je snaživá, neokázalá idealistka a si lehko získává divákovy sympatie. Snaživě ji v druhé hlavní roli mladistvého údržbáře Doona doplňuje o deset let starší Harry Treadaway.
Město Ember je snímkem, který neurazí, ale ani nenadchne. Má příliš málo dobrých stránek, něž aby je šlo bez uzardění doporučit. Úplný odsudek si ale nezasluhuje. Případné nadšené obdivovatele snímku potěší, že literární podoba Knih města Ember má už čtyři díly. Filmové pokračování tedy nelze vyloučit.
