Muž bez tváře. Tak se jmenuje režijní debut Mela Gibsona. O něm samém ale platí pravý opak – je hned mužem několika tváří. Ta první, herecká, nabízí divákům pohled do hlubokých modrých očí a rošťácký úsměv. Takto si jej zamilovali fanoušci v akční sérii Smrtonosná zbraň nebo v komedii Věčně mladý. Podruhé vynikl, když se vrhl na filmovou režii. Zaujal historickým dramatem Statečné srdce, za něž získal režijního Oscara. Velký rozruch způsobil snímkem Umučení Krista. Náboženství a víra jsou pevně spjaty i s jeho osobním životem: Gibson je zapřísáhlým katolíkem, lpícím na zachovávání tradičních hodnot (i když, pravda, mívá sklony kázat vodu a pít víno). Se svou ženou, bývalou zdravotní sestřičkou Robyn Mooreovou, a sedmi potomky žije, zdá se, spokojeným rodinným životem.
Mel Columcille Gerard Gibson je nesprávně považován za Australana. Narodil se 3. ledna 1956 v městečku Peekskill v americkém státě New York. Je šestým z jedenácti potomků bývalého železničáře Huttona Gibsona a jeho ženy Anne. Když v roce 1968 vysoudil Gibson starší od svého někdejšího zaměstnavatele šestimístnou sumu jako kompenzaci za vážný pracovní úraz (jedenadvacet tisíc přidal výhrou v televizní soutěži Jeopardy!, obdobě tuzemského Riskuj), rodina se stěhuje ze Spojených států do Austrálie, vlasti Anniných rodičů. Konzervativní křesťan Hutton Gibson takto chce utéct co nejdál před hnutím hippies s jeho podivnými idejemi.
V průběhu dospívání Mel zvažoval dráhu kněze, po střední škole se rozhodl pro žurnalistiku. V branži se ale neprosadil a skončil jako česač ovoce. Nakonec se tím správným krokem ukázalo vykročit stejným směrem jako babička, někdejší operní diva Eva Mylottová. Mel totiž podlehl špičkování své sestry Sheily a zapsal se na National Institute of Dramatic Arts, obor herectví. Během bujarých studentských let navázal přátelství třeba s Geoffreym Rushem. Vůbec první divadelní roli získal v Romeovi a Julii, tu hrála Judy Davisová. Od roku 1977 byl ve stálém angažmá v sydneyském State Theatre of New Southern Wales (Jindřich IV., Král Oidipus).
Před kamerami se Gibson prosadil takřka okamžitě. Ještě jako student debutoval v nenápadném snímečku o partě surfařů Summer City (1976), načež se z film stal překvapivým hitem. Výraznou, prý však nenáviděnou roli Gibson získává v historickém seriálu The Sullivans (1977). A pak už přichází režisér George Miller, který Melovi nabídne jednu z životních rolí – drsného policistu Maxe Rockatanskyho v postapokalyptické road movie Šílený Max (1979). Z malé produkce se rázem stává mezinárodní trhák a Gibson je od této chvíle slavný. Příběh muže, kterého do spirály násilí a šílenství vehnala vražda manželky a syna, došel ještě dvou pokračování; nesou názvy Šílený Max 2 (1981) a Šílený Max a Dóm hromů (1985). Současně se ale Gibson ukázal také v intimní herecké poloze, když v melodramatu Tim (1979) ztělesnil mentálně postiženého mladíka – za svůj výkon získal Cenu Australského filmového institutu. Snad ještě zásadněji Gibsonovu dráhu ovlivnil režisér Peter Weir, který v herci nalezl představitele dvou historicko-životopisných dramat. Ve válečné rekonstrukci Gallipoli (1981) ztělesnil atleta Franka Dunneho, v dramatu mapujícím zrod občanské války v Indonésii Rok nebezpečného života (1982) hraje televizního reportéra Guye Hamiltona. Spolupráce s Weirem tak jen podtrhla zajímavý úkaz: Gibson hrál snad ve všech pamětihodných australských snímcích z první poloviny osmdesátých let.
Pokus prosadit se v Hollywoodu napoprvé ještě nedopadl. Epické drama Bounty (1984), kde ztělesnil vůdce slavné vzpoury Fletchera Christiana, totiž diváky neoslovilo. Snad i proto je Gibsonova americká kariéra spojena hlavně s akčním žánrem. Může za to jeho druhý slavný hrdina, riskující detektiv Martin Riggs ze čtyřdílné akční série Smrtonosná zbraň (1987-98). V této úloze na Gibsona čekal zcela opačný vývoj než v roli šíleného Maxe – od sebevraždu zvažujícího muže, mučeného vzpomínkami na zemřelou manželku, se proměňuje ve spokojeného vtipálka, který nalézá novou lásku a stává se otcem. S režisérem celé série Richardem Donnerem si Gibson evidentně padli do oka; natočili spolu ještě westernovou komedií Maverick (1994) a akční Spiknutí (1997). Že jsou krimithrillery pravidelným zdrojem Gibbonových příjmů, dokazují i snímky Tequila Sunrise (1988), Výkupné (1996) nebo neo-noirová Odplata (1999). V ní se Gibson pro jednou vrátil k madmaxovsky pošahanému antihrdinovi.
Ač se to na první pohled nezdá, skutečného romantika, správného chlapa ze staré školy, ztělesnil Mel Gibson vlastně jen jednou, v komedii Věčně mladý (1992), jejíž hrdina mezi nás zavítal ze třicátých let. Obdobný motiv vztahu osamělého muže a mladého kluka pak Gibson řešil i ve své režijní prvotině, komorním dramatu Muž bez tváře (1993). A řady svých chlapských, ale citlivých hrdinů rozšířil jako skotský národní hrdina William Wallace v historickém Statečném srdci (1995). Prezentoval se jím taky jako řemeslně zručný režisér, který dovede natočit poutavý velkofilm; odměnou mu byl Oscar za nejlepší režii i film.
Životní téma, tedy ochrana rodiny, potažmo msta za její ztrátu, Mela Gibsona provází od časů Šíleného Maxe až dodnes, kdy ji nacházíme v jeho posledním režijním opusu Apocalypto. Od thrilleru Výkupné (1996) přes historické velkofilmy Statečné srdce (1995) a Patriot (2000) až po sci-fi Znamení (2002) a částečně i romanci Po čem ženy touží (2000), všude tam se tento motiv objevuje. Takovýmto otcovským ochráncem svých „synů“ je ale též plukovník Hal Moore z válečného dramatu Údolí stínů (2002).
Občas ale Gibson sáhl po frajersky laxním hrdinovi (pilot Gene ve válečné satiře Air America, 1990; „létající“ kohout Rocky v animované komedii Slepičí úlet, 2000, jemuž propůjčil hlas). Úplnými solitéry v jeho kariéře zůstávají Hamlet (1990), kde se Gibson jako kralevic dánský neúspěšně pokoušel prorazit mezi charakterní herce, nebo existenciální The Million Dollar Hotel (2000) a úloha agenta FBI Skinnera.
Ještě před nějakými čtyřmi lety Mel Gibson patřil mezi „obyčejné“ hollywoodské hvězdy, v jeho případě se stagnující, přesto ale slušně se vyvíjející kariérou. Od té doby se však mnohé změnilo. Herectví prozatím pověsil na hřebíček, zato se naplno pustil do filmové režie a produkce. A zakrátko si dokázal vydobýt pověst nonkonformního režiséra. Své druhé období za kamerou zahájil skandálním a rozhodně jedinečným dílem – dramatem Umučení Krista (2004), jež chtělo důsledně zrekonstruovat Ježíšovo utrpení a smrt. Projekt, který vyděsil všechna hollywoodská studia, nakonec Gibson financoval výhradně z vlastní kapsy. A zdá se, že se mu to skoro po všech stránkách vyplatilo. Komerční úspěch to byl plný, jak dokazuje celosvětových 612 milionů dolarů na tržbách. Gibson si navíc získal zapálené příznivce, ale taky kritiky.
Nálepky sadistického obdivovatele násilí a křesťanského fanatika se bude Gibson zbavovat jen obtížně. Rozhodně se o to moc nesnaží. Z plánovaného životopisu papeže Jana Pavla II. zatím sešlo. Gibson se namísto toho vydal zkoumat kruté obyčeje mayské civilizace a s ní sousedících pralesních kmenů. Apocalyptem skutečně prokázal, že si jako režisér diváckou pozornost zasluhuje; scenáristickým objevem však není. Coby producent pak Gibson v posledních letech zaštítil thriller Paparazzi (2004) nebo western Seraphim Falls (2006). Jeho rodinný život posloužil jako inspirace k sitcomu Complete Savages (2004-05). Chystaný seriál podle pamětí oběti holocaustu Flory van Beekové ale jeho produkční společnost Icon už nenatočí. Televize ABC zakázku zrušila. Vinu na tom Gibson může dávat jenom sobě, potažmo skandálu, který se jeho přičiněním na konci července 2006 rozpoutal.
To bylo tak. Opilý Mel Gibson si to stočtyřicítkou mířil do svého losangelského sídla, načež byl zastaven policejní hlídkou. Při této příležitosti si neodpustil pár antisemitských stejně jako sexistických urážek. Ty první mu Hollywood spočítal důsledněji. Obzvlášť když Melův otec Hutton údajně popírá holocaust a samotné Umučení Krista lze interpretovat také jako skrytě protižidovský film. Veřejné pokání a nástup na protialkoholní léčení zatím všechny šrámy na Gibsonově pověsti zahladit nedokázaly. Možná časem.
