Rozhlasová osobnost Erica Bainová (Jodie Fosterová) se chystá na svatbu a šťastný život vyšší střední vrstvy po boku svého vyvoleného Davida Kimani (Naveen Andrews) v New Yorku. Film začíná záběry města a zvukem z Eričiny show Street Talk, která popisuje nekončící změny městského života, jak je přináší čas, ve městě kde nic není stále. Jenom Erika ještě neví, jak moc. Večer jde Erika s Davidem na procházku, vyvenčit psa a nešťastná náhoda způsobí, že jsou napadeni. David je umlácen k smrti. Potlučená Erika se probudí až v nemocnici. Kromě strachu, samoty a bolesti po smrti Davida objeví, že jeho rodina ji opustila, šéf v rozhlase nevěří, že je schopná pracovat,a policie, která případ vyšetřuje má hodně práce a velmi málo zájmu.
Lhostejnost úředníků a policistů k obětem zločinů a pozůstalým, pochopení skutečnosti, že jí nikdo nepomůže a nikomu nezáleží na tom, co se jí stane, donutí Eriku ke koupi pistole. Nelegálně. New York má tvrdá opatření proti vlastnictví zbraní a fakt, že jste téměř přišli o život, právo na nošení zbraně nezajišťuje. Ale pocit ohrožení je mocný. Erika koupí předraženou pistoli, naučí se trochu střílet a nosí ji u sebe. Nakupuje v malém krámku, když dovnitř vstoupí muž, zastřelí prodavačku a chystá se ukrást peníze. Ukrytou Eriku prozradí zvonící mobil. Než ji muž stačí zabít, zastřelí ho. Je udivena, že se jí netřesou ruce. Později jí ohrožují dva chuligáni v metru nožem..
Není to film o zabíjení ani o spravedlnosti ve vlastních rukou. Je to studie toho, co se může stát obětem nepotrestaného násilí, které si uvědomí, že jsou zcela zapomenuty. Erika se snaží přežít, nechce se stát trestajícím polobohem. Když jí kriminalista detektiv Sean Mercer (Terrence Dashon Howard) řekne: vy jste se dokázala vrátit, což mnozí nedokáží, přizná tím tu ohromnou lhostejnost, kterou společnost a její představitelé cítí ke všem, krom sebe samých. Společné scény Terrence a Fosterové stojí herecky za vidění.
Erika ve svém pořadu mluví o tom, že všichni žijeme se strachem z bezmoci a podvědomě jej odsouváme do pozadí, protože doufáme, že nás se násilí nikdy nedotkne. Že nespravedlnost a lhostejnost ničí životy jenom jakési slabší části lidstva. A děláme to až do té doby, než nás osobní zkušenost přinutí přiznat pravdu. Je to filosofický film, s mnoha nočními scénami, rozostřenou i zaostřenou kamerou, tunely a sestupy do temnot – fyzickými i psychickými. Je o všech lidech, kteří denně prohrávají malé i velké bitvy s všemocnou byrokracií, s přerostlými, línými, lhostejnými úředníky, v uniformách i bez nich. Ti jen vyšetřují – odposlouchávají telefony, prohlíží poštu, ale je jim zcela jedno, co se s obětmi stane.
Hollywoodské je ve filmu až to, když tyto síly Eriku ušetří. To by se nikdy ve skutečném životě nestalo. Erika odmítla zůstat obětí a aby se jí nestala, zabila víckrát. Kam by přišel systém, ve kterém by se lidé odmítli stávat obětmi?
