Mazaný Filip je původně divadelní hra, kterou napsal Václav Marhoul na motivy povídek Raymonda Chandlera v 80. letech pro divadlo Sklep. Tato hra se inscenovala řadu let s velkým úspěchem, ale sklepovský ansámbl ji postupně přetvořil až do fraškovité podoby, s čímž se Marhoul podle vlastních slov nechtěl smířit. I to byl jeden z důvodů proč se rozhodl natočit svůj hold Chandlerovi po svém, tak, aby v něm zůstal onen „marlowovský“ sentiment, romantika sarkastického, osamoceného hrdiny a přitom šlo stále o skvělou zábavu a parodii. Marhoulův Mazaný Filip však zůstává někde v půli cesty.

Stejně jako v divadelní hře, i ve filmu sledujeme soukromého detektiva Phila Marlowa (Tomáš Hanák), který v Los Angeles roku 1937 řeší zpočátku banální případ pohřešované osoby. Ten se však postupně zkomplikuje a osamocený kovboj Marlow rozplétá klubko špíny, korupce a zločinu, do kterého je ponořené celé „slzavé údolí“. Dějová linie je samozřejmě až v druhém plánu, slouží k rozvíjení mnoha komediálních scén a motivů. Vše rámuje (stejně jako u divadelní inscenace) Marlowův vnitřní monolog s geniálně vtipnými a barvitými bonmoty Raymonda Chandlera. Mazaný Filip je celý krajně stylizovaný. Důležitou roli hrají ateliérové kulisy, výprava, tempo snímku má kopírovat tempo starých amerických gangsterek (Marhoul vzdává ve filmu nejen hold Chandlerovi, ale ve snímku se objevuje několik desítek drobných odkazů na další filmy, ve formě replik, či jen pouhých gest: Přelet přes kukaččí hnízdo, Maratonec, Občan Kane, Forrest Gump, Matrix, Batman, Městečko South Park atd.) Marhoul se snažil o vybroušený styl, ke kterému využil barvitý jazyk, hru se světlem a stínem, přiznávanou kulisovou kašírovanost prostředí, výbornou hudbu. Od samého počátku (viz „batmanovská variace“ s netopýrem v první scéně) dává jasně divákovi najevo, o co se ve filmu jedná: jde především o komedii a parodii v duchu „sklepáckého“ humoru, který má blízko ke komediálnosti „Monthy Pythonů“.

Úskalí celého snímku jsou však v v určité dramaturgické nevyváženosti. Nevadilo by tolik, že se celý příběh radikálně ve svém průběhu proměňuje, tu se objeví scénky anekdotické, fraškovité skeče, parodická muzikální scénka atd., pokud by to vše, i přes ironičnost celého děje, držela pohromadě hlavní dominantní příběhová linie (je tu nasnadě srovnání s Limonádovým Joem, kterého Marhoul též cituje, jenž je svým parodickým tvarem Mazanému Filipovi dosti podobný, až na to, že tam hlavní dějová linie drží ostatní fraškovité a komediální odbočky v jednotné organické formě). Tato vložená komedilání intermezza ale mají někdy navrh, čímž se stává film místy jaksi rozdrobený do jednotlivých, osamocených částí. Mazaný Filip se filmově „tříští“. A to je právě místo, kdy se velmi podobá divadelnímu představení, ze kterého vzešel. Nejen tedy obsazením, jež je až na malé vyjímky totožné, ale právě onou „rozkouskovaností“. Zatímco na divadelním jevišti tato forma nijak nevadí, Marlowův (Hanákův) skvělý komentář drží vše v organické jednotě, u filmu, přes veškerou jeho vtipnost, je tento moment nedostačující. Film si vyžaduje pevnější dramatické sveření a k tomu už pouhý, byť sebelepší komentář hlavního hrdiny nestačí. Na jednu stranu tak ztratil film v určitých momentech svůj vtip a parodickou útočnost, na stranu druhou jsou v něm stále skvělé komické scény, kdy se objeví na plátně např. Milan Šteindler v roli psychiatra, gangsterské trio Čtvrtníček, Táborský, Macháček, oldřich Kaiser v roli bosse Peruginiho, či policejní dvojka Vávra – Sovák, které doslova rozzáří celé plátno a dávají filmu potřebnou šťávu.

Jestliže je Hanákovi často vyčítán stereotypní herecký projev, pak role odměřeného, skepsí a sarkasmem prolezlého, unaveného Marlowa je mu šita takřka na tělo. Stačí, aby se celým filmem pohyboval se stejnou strnulou grimasou a společně se svým „uhrančivým“ komentářem vytváří postavu, kterou si můžeme představovat při četbě Chandlerových knih. Vedle něho se ve filmu objevuje celá řada dalších známých herců, byť někteří jen v epizodních rolích (Vilma Cibulková, Eva Holubová, Viktor Praiss, Jaroslav Dušek atd.). Mazaný Filip není pouze vtipnou komedií pro skalní příznivce Sklepu, i když samozřejmě hojně používá humor Sklepu blízký, ale představuje dobrou, svým způsobem vyhraněnou zábavu a poetiku i pro člověka, který o divadlo Sklep nikdy nezavadil . Technickou zajímavostí filmu je fakt, že se jedná o první film v historii české kinematografie, který je celý „zdigitalizovaný“. Ve filmu se objevuje řada digitálních efektů, které slouží atmosféře filmu, i samotné pointě některých scén.