Jednou si dole, jednou nahoře. Není v Hollywoodu mnoho herců, kteří vědí o pravdivosti tohoto rčení více, než Matt Dillon. Vrcholů, anebo spíše jen záblesků slávy, si totiž dvaačtyřicetiletý herec prožil hned několik. Poprvé zazářil v osmdesátých letech ve snímcích jako Dravé ryby (1983) či Narkomani (1988). Pozornost si znovu vydobyl v roce 1998 díky komedii Něco na té Mary je. V roce 2005 pak ukázal, že ještě nepatří do starého železa, když byl za úlohu rasistického policisty Ryana v krimidramatu Crash nominován na Oscara.

Matthew Raymond Dillon se narodil 18. února 1964 v New Rochelle (stát New York). Rodinné prostředí mu umožnilo poznat newyorské umělecké kruhy. Jeho prastrýc, kreslíř Alex Raymond, se podílel například na comicsech Flash Gordon či Jungle Jim. Úspěšným hercem je i Mattův mladší bratr Kevin, kterého jsme viděli například v Četě (1986) nebo v The Doors (1991). Když Matt ve čtrnácti letech zaujal vyhledavače hereckých talentů, chopil se šance stát se teenagerskou hvězdičkou velmi razantně. Už ve svém debutu, dramatu Over the Edge (1979) se představil jako kápo partičky, která na zaprášeném americkém maloměstě nemá na práci nic jiného než poflakování a vandalismus. A v obdobných úlohách mladých rebelů s cestou nalinkovanou přímo do kriminálu Dillon exceloval prakticky po celá osmdesátá léta. Za zmínku jistě stojí alespoň populární letní komedie Little Darlings (1980), středoškolské drama Moje tělesná stráž (1980) či rodinné drama Tex (1982). Přirozený vrchol této série pak tvořila dvojice dramat Francise Forda Coppoly The Outsiders a Dravé ryby (oba 1983), v nichž věhlasný tvůrce svěřil Dillonovi hlavní role vůdce gangu svádějícího souboje s konkurenční partičkou.

Pomalu se rodící herecký stereotyp přiměl Matta Dillona ke změně. Měla mu k ní pomoci především úloha profesionálního gamblera J. C. Cullena v retrodramatu The Big City (1987), snímek však publikum příliš neoslovil a upadl takřka v zapomnění. Až setkání s nezávislým filmařem Gusem Van Santem umožnilo Dillonovi opustit škatulku rozzlobených teenagerů a zestárnout. V dramatu Narkomani (1989) se tak představil jako vůdce skupinky feťáků, vykrádajících lékárny. Pozoruhodný psychologický snímek, nahlížející na život na okraji společnosti, se stal předobrazem mnoha moderních drogových dramat a naznačil herecké možnosti řady začínajících herců – vedle Dillona k nim patří Heather Grahamová či James LeGros.

S počátkem devadesátých let kdekdo prorokoval Dillonovi kariéru jedné z velkých hollywoodských osobností, ten však svůj talent rozředil neuváženým výběrem projektů. Násilnický Corliss v thrilleru Polibek před smrtí (1991), schizofrenik Matthew v sociálním dramatu The Saint of Fort Washington (1993) či elektrikář Gus sbližující se se svou bývalou ženou v romanci Pan Báječný (1993) pomalu, ale jistě posílali Dillonovo renomé směrem ke dnu. A sympatická komedie Camerona Crowea Singles (1992) o láskách mladých Američanů, v níž se Matt představil coby sebestředný muzikant Cliff, u diváků kdoví proč propadla.

V prohlubujících se Dillonově krizi tak s pomocnou rukou opět přispěchal Van Sant, právě připravující satiru na americká média Zemřít pro… (1995). Dillon se sice snímkem jako zavražděný manžel po slávě bažící ženy v domácnosti (Nicole Kidmanová) jen mihl, i to ale stačilo k obnovení zájmu o jeho herecké služby. Hned vzápětí totiž zazářil v hlavní roli režijního debutu Kevina Spaceyho, psychothrilleru Albino Alligator (1996), jako zlodějíček Diva obklíčený policií ve sklepním baru. Představil se také jako antihrdina omšelého erotického krimithrilleru Nebezpečné hry (1998) či jako barman Randy, jedna z obětí okouzlující svůdnice (Liv Tylerová), v černé krimikomedii Začalo to jedné žhavé noci (2001). Byly to však hlavně komediální role, které umlčely zlé jazyky považující Dillonovu kariéru za mrtvou. Vše zahájila Dillonova hollywoodská hvězda Cameron Drake, který řádně zkomplikuje život svému středoškolskému učiteli, v důvtipné komedii s Kevinem Klinem Svatba naruby (1997). A veleúspěšnou taškařicí s Cameron Diazovou Něco na té Mary je (1998) se Dillonův návrat na výslunní definitivně potvrdil – úloha soukromého očka Pata Healeyho, který se proradně snaží vlichotit se krásné dívce, ideálně vyhovovala Dillonovu hereckému naturelu fešného slizouna.

S novým tisíciletím Matt Dillon omezil svou hereckou účast, o to více jej začíná lákat práce za kamerou. Po režii jednoho z dílů krimiseriálu Oz (1999) autorsky debutoval nezávislým krimithrillerem Město duchů (2002). Příběh o propuštěném kriminálníkovi (Dillon), který se při nejnovější fušce pokusí proniknout do kambodžského podsvětí, však nijak nevybočil z klasických žánrových schémat. To krimidrama Paula Haggise Crash (2004) patří k jednomu z vrcholů Dillonovy kariéry. Úloha deprimovaného policisty Ryana, který naplno dává průchod svým rasovým předsudkům, dokonce Dillonovi přinesla první oscarovou nominaci. Drama Factotum (2005), natočené podle povídek beatnika Charlese Bukowskiho, nabídlo Dillonovi ústřední roli spisovatelova alter ega Henryho Chinaskiho. Životem bloumající muž, pro něhož je hlavním a jediným životním cílem opíjet se do němoty, umožnilo potvrdit Dillonovo herecké vyzrávání. Pokud bylo jeho účinkování v bláznivých komediích Můj auťák Brouk (2005) nebo My dva a křen (2006) pouhou epizodkou a projeví-li lepší odhad na filmové projekty, než tomu bylo v minulosti, můžeme se od Matta Dillona ještě dočkat velkých věcí…