Matador (The Matador)

Krimikomedie Matador (The Matador) Richarda Sheparda těží z chytře rozehrané zápletky a hereckého koncertu Pierce Brosnana a Grega Kinneara. Tyto přednosti vyváží i poněkud uspěchaný závěr snímku.

Fešácky omšelý Julian Noble (Pierce Brosnan) je čtyřicátník s knírkem a slunečními brýlemi, který dělá to, co ho baví: jezdí po světě. Vydělává si totiž jako nájemný vrah. Julian se tím pádem nikde moc nezastaví, a proto taky nemá moc přátel. Přijde na to v nejnevhodnějším okamžiku – když má narozeniny. Právě splnil úkol v Mexiku a osamělou narozeninovou noc tráví v hotelovém baru. Na druhé straně sedí americký podnikatel z Denveru Danny Wright (Greg Kinnear). Danny je trošku poplašený, ale srdečný a domácký chlapík. Do Mexika přijel uzavřít obchod, který by měl utnout jeho roky smůly a neštěstí. Krajané se spolu dají v tichém hluku noci do řeči a s margaritou v ruce se Danny začne Julianovi brzy svěřovat se ztrátou syna i láskou k manželce Carolyn (Hope Davis). Julian Dannymu oplatí sprostými fóry. Nemá chuť na rýpání se v minulosti. A jestli před něčím utíká, jsou to právě chapadla citů a emocí. Druhý den nicméně Julian Dannyho odchytí a vedle omluvy mu nabídne vstupenku na corridu. Na býčích zápasech Julian uhasí Dannyho zvědavost a prozradí mu, čím se živí. Danny si nejprve myslí, že si z něj Julian střílí, pak jej ale přemůže zvědavost. A tak ve scéně, která dává se vším všudy vzpomenout na Brosnanovy bondovky Julian Dannymu názorně předvede, jak zlikvidovat váženého mexického potentáta: obhlédnout únikové cesty, naklást falešné stopy, znát zvyky protivníka a chladnokrevně zaútočit. Danny je fascinovaný Julianovými schopnostmi – podobné věci dosud znal nanejvýš z filmu. I přes nefalšovaný obdiv ale odmítá Julianovi pomoci při realizaci jeho „nové zakázky“. Mužové se rozcházejí a na Juliana začíná postupem času doléhat nadměrné pití a stres. Nedokáže se soustředit a několik misí pokazí. Tím si nad sebou podepíše ortel smrti. Jako mrtvý muž se nakonec na pokraji nervového zhroucení ocitá v zasněženém Denveru, a prosí Dannyho o pomoc. Jde o poslední zakázku. Když jí úspěšně zvládne, už po něm nepůjdou. Danny se vykrucuje, slaví zrovna s Carolyn výročí synovy smrti. Julian na něj ale vytáhne žolíka: „Dlužíš mi to.“

Scénárista a režisér Richard Shepard drží Matadora ve vděčné rovině krimikomedie. Vážnější podtext nechybí, ale bublá bezpečně daleko. Julianovo zabíjení je díky hrdinově hektickému a svéráznému humoru jenom dalším efektem. Režie jej na plátně nikterak nedramatizuje – oběť a nepřítele koneckonců také neznáme a nikdy znát nebudeme. V závěrečných minutách stejná strategie bohužel vyústí v divácké roztrpčení z překotného konce.
Matador je psaný hercům na tělo, a to především Pierci Brosnanovi (zároveň jeden z producentů snímku). Dělá si srandu z neohrožených filmových špiónů, které sám často ztvárňoval. Ironickému úsměvu směrem k Jamesi Bondovi napomáhá i velkorysá výprava filmu. Pohybujeme se od slunného Mexika po tropickou Manilu, od deštivé Budapešti po mrazivý Denver. Interiéry jsou zařízené se smyslem pro jednoduchý luxus, který dotváří Julianův chladně lákavý životní prostor. Vrcholem tohoto spojení je moment, kdy Julian s tělem zmláceným kocovinou nonšalantně kráčí hotelovým foyeur pouze v plavkách a koních. Greg Kinnear zůstává v první polovině filmu v roli přihrávače, jakmile se ale karta obrátí a Brosnanův Julian se sesype, dokáže bez problémů Matadora táhnout. Z vedlejších rolí je nejvýraznější Hope Davis, která roličku na dva obrazy viditelně překračuje.

Kameraman David Tattersall (Hvězdné války: Epizoda I.-III.) jemným filtrováním odlišuje jednotlivé lokace, vždy ovšem převládají čisté odstíny, které prohlubují celkový elegantní pocit z filmu stejně, jako luskavé melodie v soundtracku.