On-line rozhovor s Markem Vašutem na Tiscali
Marek Vašut (narozen 5. 5. 1960 v Praze) patří mezi herce, kteří začínali v dětských filmech. Díky uměleckému zázemí v rodině (je synem tanečního teoretika a baletky) se před kamerou ocitl již v předškolním věku - například pod vedením Věry Plívové-Šimkové. Po studiu na DAMU vystřídal několik divadel (Státní divadlo v Brně, pražské Národní divadlo). Počátkem 90. let pobyl jednu sezónu v Americe jako stipendista Strasbergova hereckého učiliště, ale na mezinárodní kariéru nedosáhl. Z vidiny velkých rolí v amerických filmech zůstaly pouhé štěky v projektech natáčených u nás, často navíc takové, které ani nevyžadují hereckou průpravu. Takže mu nezbylo, než vzít zavděk tuzemskými nabídkami.
I když "dospělé" role ztvárňoval zhruba od svých dvaceti, vesměs to byly úlohy vedlejší, a musel se tedy spokojovat s přihráváním úspěšnějším kolegům, mnohdy to býval jeho vrstevník Lukáš Vaculík. Týká se to jak dávné Lásky z pasáže (1984), tak nynějšího Strážce duší (2005). První ze jmenovaných titulů režíroval Jaroslav Soukup, jenž mu o dva roky později svěřil hlavní roli v dramatu Pěsti ve tmě (1986). Byl to na svou dobu snímek docela převratný: Vašut tu sehrál boxera, jenž v napjaté atmosféře druhé půle 30. let, kdy se stahují válečná mračna, odolá vábení nacistů, kteří si chtějí koupit příznivý výsledek zápasu.
Zejména zde se utvářel typ jeho postav: drsný chlapík, jenž se rozhodně nezdržuje nějakým hloubáním a společenskými konvencemi, někdy jej dokonce vysloveně fascinuje zlo (jako představitel záporných figurek vystupuje i v amerických filmech). Ale příležitosti, kdy by svůj talent mohl vystavit na odiv, ho zatím míjejí. Ani divadlo ani film mu nepřinášejí dostatek podnětů, které by jej uspokojily. Občas si na něj vzpomenou z televize: například Milan Cieslar mu svěřil hlavní roli v Rukou (1986), dramatu o nesnadném prosazování mladých lidí, vystoupil v detektivce Smrt z laboratoře (1988), nevyhýbal se ani pohádkám (Fubu, O Radkovi a Mileně, Zrcadlo, Pohádka o nejšťastnějším království).
V televizi mohl občas prokázat, že zvládá i náročnější úlohy: například v Polesného Hostině (1993), která zachycovala životní osudy rozmařilého Petronia, proslulého znalce vybraného vkusu ve starověkém Římě, si zahrál maniakálního krutovládce Nera. Svého krvelačného vladaře přitom vypodobnil nečekaně střídmě, bez obvyklého pokukování po laciné karikatuře a šklebech. O to temněji vyznívá svrchovaně sebejistá studie vyšinuté lidské psychiky, která bohužel může rozhodovat o osudu kohokoli ze své blízkosti.
Řadu rolí vytvořil i v kriminálních či detektivních příbězích (Dobrodružství kriminalistiky, Panoptikum města pražského, Hříchy pro pátera Knoxe, Četnické humoresky), ale skutečnou výzvou se stala až postava soukromého detektiva Martina Tomsy ve stejnojmenném seriálu, který vydal na celé tři řady. Zůstal ale jen v půli cesty: do charismatu Marvanova rady Vacátka má daleko a do akčních nebojsů amerického střihu rovněž.
Pozoruhodný výkon nabídl v historickém dramatu Petra Hviždě Řád (1994), na tuzemské poměry nebývalé akční podívané, která přitom nerezignovala ani na lidská dilemata. Vašutův již osvícensky smýšlející poručík, pověřený dopadením vojenského zběha, si hořce uvědomuje, jak zoufale pomalu proniká polidšťování vojenské mašinérie na sklonku vlády Marie Terezie. Marně se pokouší stíhanému poskytnout šanci k záchraně, nedostatek času i osudné nepochopení roztočí tragické završení, které nezmění ani hrdinovo povýšení do vysoké velitelské funkce.
Domnívám se, že této roli se nevyrovnalo nic, co v dalších letech Vašut předváděl - ať již to byl dosti prostoduchý Milenec lady Chatterlyové ve stejnojmenné Polesného inscenaci, hlavní role v třídílném Dudkově miniseriálu Na hraně (1996), nemluvě o pochybné Bystroňově parodii Nemocnice na pokraji zkázy (1998) i Bočanově pokračování slavné předlohy Nemocnice po 20 letech (2003). Několikrát jej zradil odhad, třeba v nesnesitelně mondénních hříčkách Jak chutná smrt, Hazard, Zostane to medzi nami či Prachy dělaj člověka, anebo ve venkovské veselohře Svatba na bitevním poli. Často doloží, že je ochoten účinkovat snad v čemkoli, zač dostane zaplaceno - viz tituly jako Playgirls nebo série Kameňáků. Totéž platí i pro již zmíněné americké hity: jen z poslední doby připomínám alespoň xXx, Mission: Impossible, Blade 2, Českou spojku, Ligu výjimečných, Tristana a Isoldu, Hannibal - Zrození.... Hraje i ve francouzském snímku Edith Piaf. Na roveň jeho zahraničním exkurzím můžeme řadit také roličku v české crazy komediích Chyťte doktora a Vy nám taky, šéfe! nebo v Jakubiskově historické fresce Bathory.
Nejnověji jsme mohli Vašuta zahlédnout v jedné z epizod Strážce duší (Madonin dar), ve vojenské uniformě se mihnul v závěru Krve zmizelého, o generaci staršího milence, imponujícího svými zkušenostmi i nadhledem, si zahrál v Románu pro ženy. Z nečekaného návratu na výsluní vytěžil rovněž úlohu v dalším "ženském" snímku Bestiář. V dohledné době bychom jej měli spatřit v Jasnovidci, který vypráví o soudním procesu s údajným jasnovidcem Hanussenem, obžalovaným z podvodů. Vašut se však opět musel spokojit v úlohou vedlejší...
