Dnes je Maggie Smithová publiku známá jako staropanenská dáma. Někdy pod přísnou slupkou skrývá překvapení v podobě veselé a bojovné povahy – typickým příkladem může být jakoby zakyslá, přesto v jádru dobrosrdečná profesorka McGonagallová v sérii příběhů o Harrym Potterovi. Stejně ochotně jí ale uvěříme, když se pod povýšenou slupkou nenachází vůbec nic (Pokoj s vyhlídkou, Gosford Park). Jestliže své herecké mládí strávila v úlohách odvážných žen, brzy přešla k postavám spoutaným společenskými konvencemi. Dva rysy ale provází snad všechny její hrdinky: neústupnost a přesvědčení o své pravdě.
Margaret Natalie Smithová pochází z východoanglického Ilfordu. Narodila se zde 28. prosince 1934 do rodiny proslulého bakteriologa a patologa Nathaniela Smithe. Své dětství strávila v Oxfordu, kde její otec vyučoval. V místním Oxford Playhouse se také poprvé objevila na divadle. S herectvím je spjat celý její život: provdala se za významného shakespearovského herce Sira Roberta Stephense (1967-74) a dramatika Beverley Crosse (1975-98) a také oba synové z prvního manželství se věnují filmu a divadlu. Chris Larkin je znám z dramatu Master and Commander: Odvrácená strana světa (2003), Tobyho Stephense proslavila role Gustava Gravese, ústředního protivníka Jamese Bonda v Dnes neumírej (2002). Za své herecké umění byla Maggie Smithová v roce 1990 oceněna titulem Dame.
Své divadelní úspěchy Maggie Smithová spojila s věhlasným Royal National Theatre, kde zazářila coby Desdemona v Othellovi po boku Laurence Oliviera. Za filmovou verzi tohoto dramatu byla v roce 1965 nominována na Oscara. (Později se měli s Olivierem setkat ještě v mýtické fantasy Souboj titánů, 1981, kde on ztělesnil Dia a ona bohyni Thetis). Z ceny Akademie se poprvé mohla radovat díky ústřední roli v historickém dramatu The Prime of Miss Jean Bodie (1969). Představovala mladou, avšak velepřísnou učitelku, která svojí tvrdou skotskou palicí boří zavedené metody na dívčích školách. Film odehrávající se ve třicátých letech byl založen na skutečných událostech. Druhého Oscara pak Smithová obdržela za hořkou komedii Apartmá v Kalifornii (1978) a roli okázalé herečky Diany. Jestliže ještě v průběhu sedmdesátých let ztělesňuje nonkonformní, ba i výstřední dámy (teta Augusta, putující kolem světa, v bláznivé komedii Cestování s tetičkou, 1972), na konci této dekády je všechno jinak. Z Maggie Smithové je nyní představitelka upjatých Angličanek z vyšších kruhů.
Po celou kariéru provázejí Maggie Smithovu historické tituly, v nichž nejlépe uplatní svůj přísný pohled a ostrý jazyk, vždy připravený k jízlivé poznámce či krutému odsudku. Naprostého mistrovství Smithová dosáhne s úlohou Constance Trenthamové v detektivním dramatu Gosford Park (2001). Mnohdy dovede takovouto roli pojmout s náležitou nadsázkou, jak jsme mohli vidět třeba v komedii Soukromá slavnost (1984). Jindy umí být přísnou ženou, z jejíž zásadovosti zamrazí (dramata Tajemná zahrada, 1993, Dámy v letech, 2004, Vášeň a cit, 2007). Charakterovou studii zbožné ženy nabídla v psychologickém dramatu Osamělá vášeň Judith Hearnové (1987). Typickým filmovým světem Maggie Smithové je prosluněné Středomoří, kam se v časech minulých uchylovala britská nobilita. Spatřili jsme ji v adaptacích Agathy Christie Smrt na Nilu (1978) anebo Zlo pod sluncem (1982). Byla též kverulující gardedámou Charlotte Bartlettovou v letní komedii Pokoj s vyhlídkou (1985). Nemohla scházet ani v tragikomedii Čaj s Mussolinim (1999) o stárnoucích Angličankách, jež z Itálie vyhání nastupující fašistický režim. Svojí Lady Randomové dokázala dodat vznešenost tak typickou pro britskou rasu. Zatím naposledy se do Itálie vrací s dramatem Můj dům v Umbrii (2003), kde zcela netypicky ztělesnila vřelou spisovatelku Delahuntyovou.
Americké filmové kruhy vidí Maggie Smithovou o něco smířlivěji, když v ní nalézají představitelku hodných a laskavých „babiček“. Typicky je jí zestárlá Wendy ve Spielbergově pohádce Hook (1991), o něco úspěšněji skrývá svou povahu striktní matka představená v komediích Sestra v akci (1992) a Sestra v akci 2 (1993).
Kdyby snad Joanne Rowlingová přiznala, že postavu přísné, avšak spravedlivé profesorky Minervy McGonagallové v sérii knih o Harrym Potterovi profilovala právě podle Smithové, nebylo by obtížné tomu uvěřit. Nepřekvapí tedy, že si Smithovou pro tuto úlohu nakonec vybrali sami filmaři. Mohli jsme ji vidět ve všech potterovských dobrodružstvích: Kameni mudrců (2001), Tajemné komnatě (2002), Vězni z Azkabanu (2004), Ohnivém poháru (2005) a konečně i Fénixově řádu (2007). V rolích babiček Smithová pokračovala díky neortodoxní strážkyni rodinných hodnot Grace Hawkinsové v černé komedii Univerzální uklízečka (2005).
Maggie Smithová je herečkou ze staré školy, která dokonale zná svůj prototyp a během let jej dovedla k naprosté virtuositě. Také proto v její filmografii nenacházíme mnoho výstřelků, ať už žánrových, anebo kvalitativních. A díky tomu ji dnes směle můžeme řadit po bok největších hereckých osobností své generace, jakými jsou Judi Denchová nebo Vanessa Redgraveová.
