Výtvarně nenápaditý a syžetově plochý snímek těží z osvědčených klišé, která v posledních letech ovládají animovanou tvorbu. Zřetelné je narůstající zdětinštění příběhu i jeho vyprávění, tvůrci pracují s nefunkční karikaturou maniakálně zlotřilého lovce. Lovecká sezóna opět slučuje lidské postavy se zvířecími figurkami, u nichž porovnává ostražitý život v divočině se zhýčkaností domáckého mazlíčka. Tím je ochočený mohutný medvěd, jenž je shodou náhod – poté, co zachránil uloveného jelena – označen za nezvladatelného a letecky přepraven do těžko přístupné přírodní rezervace.
Právě tento vychloubačný kopytník, směšný smolař vyloučený i ze svého společenství, se stává jeho nerozlučným druhem. Tato podivuhodná, nejčastěji se hašteřící dvojice prochází množstvím příhod, ať již je páchají okolní zlomyslná zvířátka, která záhy zjistila, že mohutný huňáč je obludka zcela dobromyslná, nebo plynou ze společné důmyslné obrany proti pronikajícím lovcům, pro něž vysněná lovecká sezóna konečně začala.
Vysmívaný a podceňovaný medvěd konečně mohl předvést, co se v „civilizaci“ naučil. Dlužno ovšem dodat, že tvůrci (režie se ujali hned tři umělci: Roger Allers, Jill Cultonová a Anthony Stacchi) spoléhají především na izolované výstupy, byť někdy hýřící akční nápaditostí i gagovou nadsázkou – zvláště při střetu s lovci, jimž zvířata předtím ukradla jejich výzbroj a důmyslně ji obrátila proti nim. Lovecká sezóna neskrývá své osvětové ani výchovné náběhy; jistě neurazí, avšak sotva trvaleji utkví v paměti.
