Kolem hledání bájného pokladu templářského řádu, který se od 14. století údajně průběžně objevoval a zase ztrácel, se točí v produkci Jerryho Bruckheimera natočený dobrodružný snímek Lovci pokladů. Jedním z dobrodruhů, který pátrání po něm obětoval celý život (stejně jako šest generací jeho předků) je Benjamin Franklin Gates (Nicolas Cage). Když se mu po řadě neúspěchů podaří zjistit, že poklad kdysi ukryli američtí otcové-zakladatelé před nenáviděnými Brity a že klíčové vodítko k jeho nalezení se zřejmě skrývá na rubu Deklarace nezávislosti, je to jen nevinná předehra jeho detektivního pátrání. Kromě dokonalých znalostí amerických dějin, kombinačních schopností a rychlých nohou bude muset vzdorovat svému zrádnému společníkovi (Sean Bean), jenž chce supermoderní bezpečnostní technikou chráněný dokument ukrást z Národního archivu. „Modernímu Indianu Jonesovi“ nakonec nezbude nic jiného než úhlavního nepřítele v loupeži předběhnout a přitom ještě přesvědčit půvabnou restaurátorku (Diane Krugerová) a především agenta FBI (Harvey Keitel), že není zloděj, ale oddaný vlastenec...
Snímek, který místy až neprůhledně mísí historické události a postavy se starodávnými legendami i s čirou fikcí, je vcelku tradičním dobrodružným příběhem o honbě za pokladem. Od svých nesčetných předchůdců se však liší tím, že není (s výjimkou sekvence situované do polárních končin) zasazený do žádných exotických lokalit, ani do žádné historické doby (opět s výjimkou dvou vsuvek ohlížejících se do minulosti), ale že se odehrává v kulisách současné Ameriky. Ke slovu tudíž přijdou nejen rozličné vymoženosti počítačové techniky a další hi-tech hračky, ale i zatuchlé krypty, ztrouchnivělá schodiště, nebo podpalubí plná střelného prachu i pradávných zednářských tajemství.
Hledání templářského bohatství se ale stává spíš jen záminkou pro objevování amerického „národního pokladu“ (což již naznačuje originální název snímku National Treasure). Honit hrdiny po amerických pamětihodnostech je vcelku vtipné, nikoli však originální. Se stejným nápadem si pohrával již o půl století dříve Alfred Hitchcock: špionážní thriller Sabotér (1942) vrcholí soubojem na soše Svobody a „bondovské“ dobrodružství Na sever Severozápadní linkou (1959) zakončuje honička po vytesaných prezidentských hlavách na národním památníku na Mount Rushmore.
Tvůrci snímku Lovci pokladů však v jediném příběhu nejen kumulují nejrůznější místa připomínající americkou historii (hrdinové přebíhají z washingtonské Kongresové knihovny přes Franklinův ústav ve Filadelfii do newyorského kostela sv. Trojice), ale navíc v něm zásadní roli svěřují i pomyslným „korunovačním klenotům“ USA – zmíněnou Jeffersonovou Deklarací nezávislosti z roku 1776 počínaje a dolarovou bankovkou konče. Z tohoto pohledu se proto zdá zcela zbytečné a nepatřičné, že v závěru své vlastivědné exkurze autoři podléhají tradičnímu komplexu „národa bez historie“ a že třpytící se pozůstatky dějin bezmála celého světa – od starověkého Egypta přes Řecko a Řím až po počátky křesťanství – patrioticky koncentrují v samém srdci Ameriky. Jako by naznačovali, že hmotné i duchovní poklady dávných civilizací mohly být zachovány jen díky ochranné ruce nově zrozené demokracie na druhé straně Atlantiku...
Týmem pěti scenáristů obklopený režisér Jon Turteltaub zjevně (ale nepřiznaně!) vychází z bestselleru Dana Browna Šifra mistra Leonarda, jeho snímek ale zároveň také rozšiřuje řadu „zlodějských“ filmů typu Past, Kdo s koho, Dannyho parťáci, Aféra Thomase Crowna či Když se setmí. Zmocnit se vzácné kořisti se pokoušejí dvě skupiny hledačů s tím, že „zlí“ zloději z Evropy používají hrubou sílu (neboť jim jde jen o peníze), zatímco jejich „dobří“ protihráči z Ameriky se o to snaží mnohem elegantnějšími metodami. V principu je jejich honba za pokladem postavena na schématu herních adventur. Hrdinové luští – místy s pomocí verneovských vynálezů, jako jsou brýle s různými sadami čoček odkrývajícími „neviditelné“ mapky, častěji však hlavně díky encyklopedickým vědomostem – spletité kryptogramy a nacházejí stále nové a nové indicie, jež je ale přivádějí jen na stopu dalších a dalších vodítek. Louskání pošetile matoucích hádanek, kódů a symbolů je sice zábavné, ve své detailnosti je ovšem tak přehnaně popisné, že povážlivě brzdí tempo filmu (což se nejcitlivěji projevuje v neúnosně „užvaněné“ expozici na zamrzlé lodi v arktických ledovcích). Navzdory hvězdnému obsazení i atraktivnímu námětu vznikl pouze průměrný snímek, který bude již za pár let nenávratně pohřben v prachem zanesených fondech filmoték a jen sotva po něm nějaký „lovec pokladů“ bude pátrat.
