V roce 2055 lidstvo docílilo celé řady pozoruhodných výsledků. Umí už cestovat časem ke kořenům vlastní minulosti. A povedlo se mu vyhubit valnou většinu živočišných druhů. Doktor Travis Ryer (Edward Burns) by chtěl toho prvního využít k nápravě toho druhého, zatím však zůstává poskokem šarmantního pracháče Charlese Hattona (Ben Kingsley) v jeho netradiční cestovce Time Safari. Nové technologie totiž umožnily, aby ti nejbohatší z bohatých prožili jedinečnou cestu do pravěku, vrcholící honem na druhohorního veleještěra. Zábavní atrakce slibuje pohádkové zisky, avšak za cenu řady přísných bezpečnostních pojistek, vylučujících jakýkoli zásah do dávnověku. Pravidla jsou ale od toho, aby se porušovala, a tak nehoda při jedné z výprav vede nejen k mírnému pootočení kola pravěkých dějin, ale také k mohutným pohybům v pozdějších osudech naší planety. Naši hrdinové tak mají po návratu jen několik málo hodin na to, aby své chyby napravili a navrátili Zemi do již jednou vyjetých a k lidstvu přívětivějších kolejí…
Námět Lovců dinosaurů vzešel z kratičké povídky od klasika sci-fi Raye Bradburyho z roku 1952, kterou proslavily především aktuální politické souvislosti a její agitační naladění, propagující myšlenku o vlivu toho nejmenšího skutku na dějiny. Na historku o motýlu zašlápnutém kdysi v pravěké minulosti Země, jehož smrt ovlivnila lidské dějiny, pak trojice scenáristů naroubovala prostinký dobrodružný příběh jako vystřižený z libovolné epizody fantastického seriálu Cesta do neznáma (1995–2000) o vědcích „skákajících“ mezi všemožnými verzemi naší planety. Prostinký děj, laciná dekorace, úsměvné triky, stereotypní charaktery, pulpové dialogy – tím vším disponuje Cesta do neznáma í Lovci dinosaurů. Co stačí k zábavnosti průměrného seriálu pro všednodenní odpoledne, je ale u celovečerního snímku pro kina žalostně málo.
Už tak pochybné téma časových paradoxů bylo již stokrát a jednou propracováno důsledněji a důmyslněji. Jednotlivé charaktery i směřování děje jsou pak už od úvodu přehledně rozestaveny: hrdinný vědátor, jenž se ve snaze páchat dobro zpronevěří svému přesvědčení, za pomoci geniální autorky převratné technologie pochopí svůj omyl a postaví se bezskrupulóznímu obchodníkovi, schopnému zaprodat za třicet stříbrných celé lidstvo. Na oltář Prozření však musí mužný rek položit mnoho obětí, mezi kterými nechybí životy upovídaného černého sympaťáka a mladičké schovanky, jejíž blaho slíbil střežit jako oko v hlavě. Déjà vu spojené s pocitem trapnosti či posměšnosti – to podle vyladění jednoho každého diváka – tak útočí snad z každičké vteřiny tohoto snímku.
Že se snahy o velkofilm pro gigantická plátna multiplexů zcela míjí účinkem, nejvíce vysvitne při pohledu na trikovou stránku Lovců dinosaurů. Vizuálním efektům, které by zahanbily nejednoho filmaře už před dvaceti lety, totiž dává na frak nejen digitální tyrannosaurus z Jurského parku (1993), ale i Los Angeles budoucnosti v Blade Runnerovi (1982). Obdobnou „péči“ ale svému dítku věnovali i ostatní tvůrci Lovců dinosaurů. Výtvarné pojetí v duchu futuristického retra je dosti neuměle vypůjčené snad právě Blade Runnera, snad ze sci-fi detektivky Já, robot (2004). Nechybí však ani motivy a citace z desítek dalších filmů, zmiňme například digitální brouky jako vstřižené z Mumie anebo portál do minulosti, který upomene na Hvězdnou bránu.
Při sledování Lovců dinosaurů si může divák přát, aby byl nabídnutý snímek geniálně pojatou a jedinečně stylizovanou parodií. Bohužel je ale zřejmé, že se jedná jen o divákovo zbožné přání. Ze snímku totiž doslova čiší přitroublost, která může pobavit pouze kouzlem nechtěného. Zadní projekce využitá při toulce dvou hrdinů městem budoucnosti či v průběhu lovu mohutného dinosauřího masožravce tak nakonec patří nikoli k vizuálním, ale komediálním vrcholům snímku. A podivnosti typu opodinosaurus a dinopýr, které vedou až k finálnímu lidoplazu, jsou jen dalšími z mnoha lákadel pro smíšky z řad filmových fanoušků.
Na scénáři a s filmařským zázemím, které měl k dispozici, by si jistě vylámal zuby i tvůrce s mnohem zvučnějším jménem, než jaké má zkušený řemeslník Peter Hyams. Režisér a kameraman, který proslul jako specialista na sci-fi snímky (Kozoroh 1; 2010: Druhá vesmírná odysea; Konec světa), již jednou mezi časové paradoxy zavítal akční podívanou s Jeanem-Claudem Van Dammem Timecop (1994). Ač je to skoro k nevíře, i tento vyspekulovaný a divácky nenáročný snímek působí v porovnání s Lovci dinosaurů jako bavorák vedle trabanta. Proslulé lidové vozítko si však získalo tisíce příznivců, kteří na ně nedají dopustit. A stejně tak i Lovci dinosaurů už takřka spadají mezi díla geniálně blbá, která si nárokují status kultu. Až čas rozhodne, zda na něco podobného může tento snímek aspirovat, anebo skončí v poli zapomenutých titulů. Na čestné místo ve filmové encyklopedii to ale tentokrát opravdu není.
