I letošní LFŠ přinesla hojnost projekcí nových českých filmů, o něž byl mezi návštěvníky nemalý zájem. Režisérovi Cabrioletu, debutantovi Marcelu Bystroňovi se nepozdávalo, co o jeho filmu napsal do katalogu LFŠ kritik Jan Jaroš, a rozhodl se věc řešit pěstně; jeho podprůměrnému filmu to však na kvalitě nijak nepřidalo. Veterán Jan Švankmajer ve svém Otesánkovi na lidovou pohádku originálně narouboval aktuální témata neplodnosti a konzumu. Maximální návštěvnost mělo uvedení Tmavomodrého světa, doprovázené stejně jako v případě ostatních domácích filmů autorskou delegací. Překvapivě povedený byl tři roky starý "komerční i umělecký propadák" (Jan Jaroš) Panství, natočený v mezinárodní produkci se zahraničními hvězdami včetně Petera O'Toola. Detektivní komedie, která nezapře svou divadelní předlohu, těží zejména z vtipných dialogů. Zatímco režii obstaral Kenneth Berris, hlavní roli inspektora přijal Martin Dejdar, který celý ambiciózní projekt pomáhal postavit na nohy.

Již postarším titulem je i film Radima Špačka Mladí muži poznávají svět, který byl na LFŠ uveden v sekci jugoslávského filmu: jde o hraný dokument, odehrávající se ve válkou zmítaném Sarajevu. Dokumentem takříkajíc čistokrevným je naopak snímek The Plastic People Of The Universe Jany Chytilové, který úspornou a nepatetickou formou mapuje historii stejnojmenné české kapely. Spolu s autorkou film osobně uvedl Egon Bondy, který s "Plastiky" úzce spolupracoval a objevil se proto i na plátně.

Předvídatelná Cesta z města (režie: Tomáš Vorel) nepřinesla nic nového, v distribuci nijak nezazářila a příliš neuchvátila ani publikum na LFŠ. Ambiciózní Kytice režiséra a kameramana F. A. Brabce pouze ilustrovala Erbenovu předlohu a jen na několik okamžiků se přestala dotýkat kýče, přesto však v Uherském Hradišti zaznamenala slušný ohlas. Slabým Paralelním světům ještě ublížila debata-nedebata s arogantním režisérem Petrem Václavem. Kolekci doplňoval Anděl Exit v režii Vladimíra Michálka a muzikál Filipa Renče Rebelové.

Arzenálu českých filmů na LFŠ sekundovala i trojice filmů slovenských. Diváci tak mohli vidět poněkud příliš uhlazenou Krajinku (režie: Martin Šulík), údajně krutě nepovedené Vadí nevadí (Eva Borušovičová) a titul Vladimíra Adáska Hana a jej bratia.

Vítanou sekcí na LFŠ bývají ozvěny filmových festivalů. Ti, kdo to nestihli v Karlových Varech, tak mohli v Uherském Hradišti vidět například Píseň pro Martina, lehce sentimentální, ale fungující příběh o lásce "na stará kolena", na niž dopadne stín Alzheimerovy choroby. Oba hlavní představitelé, Sven Wollter a Viveka Seldahl, získali v Karlových Varech ceny za herecký výkon. Přízračný svět (Terry Zwigoff), v němž hrají například Thora Birch nebo Steve Buscemi, byl natočen podle amerického komiksu o dívce, která se ve světě kolem sebe cítí jako cizinka; satirických kvalit své kultovní předlohy film podle všeho nedosahuje. Překvapivě kultivovaný, ale rozhodně ne špatný je dokument The Filth And The Fury, v němž Julien Temple reviduje příběh Sex Pistols, zkreslený manažerem Malcolmem McLarenem ve dvacet let starém filmu The Great Rock'n'roll Swindle.

Z filmů v hlavní sekci Film a erotika je třeba vyzdvihnout poslední Fassbinderův počin Querelle podle předlohy Jeana Geneta: příběh z námořnického prostředí, odehrávající se na pozadí surrealistických a výrazně stylizovaných kulis, není z těch, do kterých byste pronikli napoprvé, ale o to raději se k němu budete vracet. Z neopomenutelných filmů s erotickým podtextem byly v Uherském Hradišti naštěstí k vidění Smrt v Benátkách, Mlčení, Saló aneb 120 dnů Sodomy nebo Poslední tango v Paříži. Do jinak až příliš vážně brané sekce pronikly díky dánskému zpracování Millerových Tichých dní v Clichy (Jens Jorgen Thorsen) osvobozující paprsky humoru a nadhledu. To se povedlo i filmu Sitcom režiséra Francoise Ozona, jenž patřil nejen pro systematické potírání klišé a konvencí k tomu (subjektivně) zdaleka nejlepšímu, co bylo na letošní LFŠ k vidění.