"To mi zvedlo náladu," vydechl kolega po projekci Letušky 1. třídy a poměrně trefně ji tak charakterizoval. Je to limonáda, ale léto bylo letos horké a tekutiny je třeba doplňovat průběžně. Že by vám Letuška 1. třídy nějak znecitlivěla chuťové buňky, nachystané na rafinovanější nápoje, se bát nemusíte, a na to, že vám osvěží večer v multiplexu, se můžete spolehnout. Přítele/přítelkyni s sebou.

Popelku všichni známe; kdyby ne z dětství, tak z romantických komedií určitě, protože tenhle žánr si z jejího příběhu vybudoval celou jednu odnož. V Letušce 1. třídy je dějová linie sice trochu zkomplikovaná motivem zdánlivé nutnosti volby, ale nemějte obavy, že by si s tím hrdinka nějak neporadila. Hrdinka se jmenuje Donna Jensen (Gwyneth Paltrowová), pochází z klasické white trash dysfunkční rodiny z trailer parku kdesi uprostřed ničeho a netouží po ničem jiném než nebýt jako svá matka. Aby se jí to povedlo, musí z rodného zapadákova vypadnout. Jednou v baru, když má zrovna v plánu stát se alkoholičkou, v televizi shlédne rozhovor s jakousi naprosto úžasnou Sally Westonovou (Candice Bergenová), která prý svého dokonalého života dosáhla skrze povolání letušky. Donna neváhá. U obskurní letecké firmičky Sierra Airlines se seznámí se Sherry (Kelly Prestonová) a Christine (Christina Applegateová) a spolu zamíří vysoko: snem každé letušky je přece dělat na mezinárodních letech. Následuje konkurz k elitní společnosti Royalty Airlines, tvrdý výcvik, první zklamání a taky zmíněná nutnost volby – protože mezinárodní lety nějak nejdou dohromady s fešáckým budoucím právníkem Tedem (Mark Ruffalo). Donna, která bere rozumy od Sally Westonové, si myslí, že ví jak na to.

Scénáře popelkovitých filmů jsou si podobné jako vejce vejci, a proto každá odlišnost překvapí. Letuška 1. třídy disponuje dávkou svěží sebeironie, nadhledu a schopnosti shazovat se, ale bůhvíproč ji skoro celou vyplýtvá v první třetině filmu. Vidět budoucí princeznu v jednom přívěsu s matkou ochechulí a dalším z věčně ožralých otčímů, mít možnost se její naivitě namísto dojetí pochechtávat, sledovat, jaké je buranské nemehlo – to v tomhle žánru skutečně není pravidlem. Jakmile však Donna dorazí k Royalty, všechno zase nabere tradičně seriózní ráz cesty za štěstím. Tedy skoro všechno: štafetu humoru přebere fantastický Mike Myers (3x Austin Powers, 2x Waynův svět) v roli instruktora Johna Whitneyho. Kdykoliv se objeví na plátně, celé ho urve pro sebe a se svým šilháním, precizní dikcí a dokonale odpozorovanou mimikou plně ovládne vaši pozornost.

Ale zpátky ke scénáři, který od zmíněného bodu hraje na jistotu. Máme tu instantní moudra jako "každý pilot potřebuje kopilota" a všudypřítomné poselství: Jděte za svým cílem! Vedlejší dějová linie s nejlepší kamarádkou zrádkyní je hloupá. Nechybí sama ikona romantiky Paříž, navíc o Vánocích, navíc trávených o samotě – ach! Dojde i k lapsům, jako když z děje zničeho nic zmizí do té doby zdánlivě důležitá Sherry. A nejhůř to odskákal Ted, jehož scenáristé vidí jako moulu, který je schopen maximálně tak pokrčit rameny, ať už ho jeho milovaná zrovna opouští nebo se k němu vrací. A někdo možná bude špatně snášet legraci z homosexuálů nebo stereotyp letušky coby vysněného povolání každé správné dívky. Kolem ovšem obchází fáma, že scénář Letušky 1. třídy původně vznikl jako školní cvičení, a tudíž by šlo některé chybky připsat na vrub nezkušenosti a jiné zase vykládat jako další, jen poněkud skrytější, ironii.

Scénář nescénář, čím Letuška 1. třídy rozhodně vyniká jsou hotové vizuální orgie. Celým filmem defiluje nekonečná řada oslňujících kostýmků, uniforem, ultrakrátkých minisukní, vypasovaných šatečků a dalších oděvních součástek, ze kterých se na všechny strany derou dokonalé nohy, paže, prsa, nosy, oči, rty... Všude se míhají falešné leopardí kůže, jenom uniformem uvidíte asi deset druhů, šaty do společnosti taky nepřijdou zkrátka, čeká vás i jedno výtečné překvapení v podobě rodinného vánočního úboru... A jako by hadýrky samy o sobě nestačily, jsou zároveň dokonale sladěné s příslušnými makeupy a navíc vás oslní snad padesát druhů účesů. Zkrátka letušky: ty holky ani jednou nevypadají stejně! Přestože z takového barevného mumraje oči přecházejí, lze vystopovat stopy inspirace od padesátých až do osmdesátých let, čímž vzniká zajímavý stylový pastiš. Něco z vizážistických kreací je pochopitelně inspirováno Spielbergovým Chyť mě, když to dokážeš, které se zčásti odehrává také v prostředí aerolinek, ale to nic nemění na tom, že kostymérka Mary Zophresová a maskérka Nicola Clarková odvedly skvělou práci.

Vedle vizuálního reje Letuška 1. třídy pochopitelně stojí a padá se svou hlavní představitelkou – Gwyneth Paltrowovou (Emma, Sedm, Oscar za Zamilovaného Shakespeara). Tahle blondýna s nohama až na zem a s vlasy skoro taky je pro podobný film požehnáním a vice versa to tak trochu platí taky, neboť Gwyneth Paltrowová v něm (nebo alespoň v jeho první třetině) může uplatnit svou schopnost sebeironie a oddalovat zaškatulkování do rolí křehulek. Mark Ruffalo se jako Ted může jen posmutněle usmívat, ale co umí vám rád předvede ve filmu Můj život beze mne. O nezastupitelném Miku Myersovi už řeč byla a Christině Applegateové její role drzé štětky taky sedne. Zajímavé je ovšem obsazení Sherry odkvétající Kelly Preston (Dvojčata), která na role svůdných diblíků už opravdu nemá, a podobným případem je malá rolička další hvězdy osmdesátých let Roba Loweho. Přidejte k tomu náznak vnitřní tragiky v postavě instruktora Whitneyho a retro-styl zmíněného vizuálního mišmaše: kde jen se v romantické komedii bere tolik nejasné nostalgie a melancholie? Pokud je to záměr, pak by si rozhodně zasloužil bližší prozkoumání.

Buď jak buď, Popelka 1. třídy je nadstandardní letní podívanou, která má všechno, co Pravé blondýnce 2 chybělo. Samotného chlapa na ní asi nepotkáte, ale nezadané slečny do pětadvaceti by mohla povzbudit a ty zadané na ni mohou vzít přítele beze strachu, že ho na plátně nic nezaujme.