S Letcem (The Aviator) stojí oscarové šance Martina Scorseseho rozhodně výš, než s Gangy New Yorku. V hloubce, do které se režisér za svým charakterem ponořil však Letec značně zaostává za Scorseseho nejlepšími díly.
Howard Hughes (Leonardo DiCaprio) byl odvážný vynálezce, vyhlášený svůdce a excentrický milionář. Stíhá obletět svět ve světovém rekordu a zároveň koupit aerolinky. Doba jeho slávy spadá do třicátých až čtyřicátých let dvacátého století, kdy se také Letec odehrává. Později začínají Hughese ovládat psychózy, které jej dotlačí až do naprosté izolace.
Ústřední záběr: hrdina zezadu. Entrée v nočním podniku obstará detail: vidíme Hughesova ramena, vidíme jeho krk a kus hlavy. V projekční síni je to zase celek: Hughes paralyzovaný domnělou nečistotou staví dlaně nad hlavu, do světěl… a letka aeroplánů tak přelétá přes ně…
Ten záběr popisuje celý film. Jednou je to odhodlaná býčí šíje, podruhé zlomený muž, sám se svými starostmi, bez možnosti být pochopen.
Kořeny Hughesovy fobie z nečistot předkládá Scorsese hned v úvodu díla: matka koupe malého Howarda ve škopku. Bojí se o něj, v okolí panuje infekce. Vštěpuje mu slovo KARANTÉNA. Nakonec matka ustaraně a důrazně říká: „Nejsi v bezpečí.“
Ač je život Scorseseho Letce možné vidět jako paralelu zcela současných Spojených států, bohatých, svůdných a přitom paralyzovaných hysterickým strachem, nemám pocit, že lze tuto myšlenku aplikovat s čistým svědomím.
Letec je totiž mnohem zřetelněji sbírkou nádherných šperků, k nimž však chybí žena.
V první hodince je hlavním motivem Hughesův boj s výrobou velkofilmu Hell’s Angels. Scorsese vypráví lehce, s nadhledem a úsporně. Bod zlomu nastává, když se Scorsese zbytečně dlouho věnuje vztahu Hughese a Katharine Hepburnové (Cate Blanchett). Do autu je zahraný i střet s cenzory z MPAA. Flirt s Avou Gardnerovou (Kate Beckinsaleová) a vzrůstající psychické obtíže jsou skvěle zachyceny jednou, ale později se upracovaně vracejí a zpomalují téměř tříhodinovou ságu natolik, že má člověk chuť jít koupit nůžky a ulehčit promítači práci. Jakmile se nad Hughesem začnou stahovat mraky v podobě obchodně-politické kliky vedené Juanem Trippem (Alec Baldwin) a senátorem Brewsterem (Alan Alda), začíná Letec opět nabírat výšku, je už ale trochu pozdě.
Richardsonova kamera (Kill Bill, Casino) a střih Scorseseho dvorní střihačky Thelmy Schoonmakerové jsou ukázkově bezešvé. Shoreova hudba je složená přesně, písně jsou voleny s velkým citem. Scorsesemu se daří diváka oslňovat ohromnými kulisami a kostýmy. Letec je zároveň přeplněný nezapomenutelnými scénami.
Leonardo DiCaprio, který se téměř nehne z plátna, dokazuje každým gestem svou jedinečnost. Psychické proměny jsou v jeho provedení lahůdkou, zápal nakažlivý a strach děsivý. Cate Blanchett vtiskla Hepburnové takový mix rtěnky a krve, že nestačím lapat po dechu. Pánové Reilly, Alda a Baldwin vytvořili magnetizující figury. Reilly dělá za Hughese černou práci s neodolatelnou úpěnlivostí, zatímco Aldův politik hrdinu škrtí slizkými baletními rukavičkami.
Scorseseho mistrovskou sílu momentu ve tříhodinové podívané však zachycuje až Baldwinovo „FUCK“, nejpůsobivěji pronesené „Fuck“, jaké budete mít v kinech mít tu čest slyšet. Při tomhle „Fuck“ zamrazí.
Základním problémem Letce ale je, že není téměř o ničem. Scénář nedotahuje rozehrávané motivy a není dostatečně znepokojivý. Lze hovořit o práci scénáristy Johna Logana a jeho poslední tuctovky (Poslední samuraj, ale jsem přesvědčen, že znepokojivost bývala Scorseseho doménou. Místo vnitřní rozervanosti se však nyní Scorsese spoléhá na pomoc nemoci a dalších vnějších prvků. Démona prostě v posledních letech nahradila manýra.
