Láska na inzerát je stejná jako většina romantických komedií: milá, vstřícná a hrající optimismem, ale zároveň povrchní a schematická. Tím, co ji aspoň trochu ozvláštňuje, je orientace na starší než adolescentní publikum.
Zatímco typická romantická komedie spojí hrdiny, kteří se celý život hledali, Lásku na inzerát zabydlují lidé, již mají tento „definitivní“ vztah za sebou – partner se s nimi rozvedl nebo zemřel. Pětatřicetiletá učitelka ze školky Sarah (Diane Laneová) je rozvedená už osm měsíců, což jejím sestrám připadá jako dostatečně dlouhá doba na návrat do světa vztahů. Podají jí proto na internetovou seznamku inzerát. Ze série bizarních nápadníků, s nimiž se Sarah setká, připadá v úvahu pouze stavitel veslic Jake (John Cusack). Ve hře je však i Bob (Dermot Mulroney), rozvedený čtyřicátník s vystupováním dokonalého muže. To, že přes internet nemusejí navazovat vztahy jen později narození, dokazuje Sařin ovdovělý otec (Christopher Plummer).
Původní název filmu cituje inzerátový požadavek „musí mít rád psy“, ale ti figurují v ději jen jako divácky atraktivní stafáž; paralely mezi komplikovanými lidskými vztahy a bezpodmínečnou psí láskou zůstávají nevyužité. Lepší by byl název Láska přes internet, kdyby již nebyl obsazen. Internet v Lásce na inzerát „hraje“ poměrně funkční a realistickou úlohu a je předmětem vtipných postřehů – například toho, že na online seznamkách lžou o svém věku mladí i staří. Je jen dobře, že režisér a scenárista Gary David Goldberg knižní předlohu, v níž si hrdinka podá inzerát do novin, takto aktualizoval.
Realismus filmu je založený na vidění světa očima čtenářek ženských časopisů, čemuž odpovídá cílová skupina. Nikoho jiného tolik nepobaví konstatování, že „emocionálně založený muž, který si rád povídá, je mýtus“, a nikdo jiný se asi nezamyslí nad přírodním jevem, kdy se ženy přes všechna varování vyspí s „panem dokonalým“, a pak za to nenávidí sebe i jeho. Jinak Láska na inzerát jako většina romantických komedií plave po povrchu skutečného života – je o zaopatřených lidech, kteří kromě hledání dokonalého protějšku nemají žádné starosti a jsou zcela bez chybičky, což z jejich pátrání dělá málo uvěřitelnou záležitost. I když se tvůrci zaklínají tím, že všechny divné existence, s nimiž se Sarah přes internet seznámí, pocházejí z reálných příhod, ve skutečnosti by se jich taková koncentrace najednou nesešla. Cílové publikum je však zároveň zárukou, že komediální nadsázka nikdy nepřeroste rozumnou míru a spíš než do nevkusu filmů pro dospívající sklouzne do neškodnosti. Tak je tomu například ve scéně, kdy Sarah s Jakem shánějí po celém městě kondomy.
Zatímco scénář i režie naplňují žánrový standard, většina herců v hlavních rolích má na víc. John Cusack znovu prokazuje svou schopnost zahrát v čemkoliv a i tentokrát se spoléhá zejména na úspornou mimiku. Pestrý rozptyl má i Dermot Mulroney, který preferuje nezávislejší produkce (Undertow, snímky Toma DiCilla), a figurku omezeného hezouna si po kolekci komplikovaných postav střihl s ironickým gustem. Veterán Christopher Plummer dokázal postavě otce dodat stařeckou grácii i závan vdovecké tragiky.
Nejslabším bodem snímku je závěr. Jeho chybou není předvídatelnost, nýbrž četnost žánrových berliček. I když se k nim děj uchyluje průběžně (Sarah si vylévá srdce páru gayů, Jake teskní u Doktora Živaga), ke konci je jejich koncentrace nejvyšší – milenci k sobě naleznou cestu skrze sérii šťastných i nešťastných náhod a definitivně se najdou ve finále, které je „romantické“ natolik starosvětským způsobem, že musí připadat ponižující nejen feministkám. Jakkoliv se tedy žánr romantických komedií dokáže inspirovat i érou internetu, po stránce stereotypů mnohdy zůstává v polovině 20. století.
