Burke Ryano (Aaron Eckhart) je guru, který buduje finanční a mediální impérium na základě toho, že mu zemřela manželka při autonehodě a jemu se podařilo překonat zármutek a depresi, které následovaly. Je populárním spisovatelem knih o tom, jak se vypořádat se ztrátou a dopřát životu nový smysl. Burke učí právě na dvoudenním kurzu v Seattlu, který požadují eventuální investoři (jeho chyták je bestseller A-OK! A Path Through Grief (1-OK! Cesta smutkem). Náhodou potká květinářku Eloise (Jennifer Anistonová), která ho zaujme nejenom tím, že je hezká, ale hlavně čímsi neobvyklýM: píše velmi složitá slova za obrazy. Při prvním pokusu o seznámení Eloise odmítne i jen s ním mluvit, ale posléze změní názor alespoň natolik, ze jdou na večeři. Pomalu začínají odkrývat, kým je ten druhý. Eloise zjistí, že Burke je vlastně podvodník, mluví o překonání zármutku, ale přitom se sám nikdy smutku ani pocitu viny ze ztráty manželky nezbavil.
Jejich vzájemné poznávání probíhá v sérii setkání, plné podivuhodných malých epizod, ve kterých se objeví také asistentka Eloise (Judy Greerová) , která má poněkud bizardní poetické sklony. A také Burkův manažer (Dan Fogler) a jeho bývalý tchán (Martin Sheen). I s papouškem, který patřil jeho ženě. A stále zármutkem sklíčený otec Walter (John Carroll Lynch), který je Burkovým kurzem zklamán. Papoušek nakonec celý film uzavírá, což je milé zakončení, které ční nad mnohými očekáváními. Nikdy se ale nedozvíme zda Burke je šarlatán, nebo naivní snažitel. Touha posluchačů jeho kurzu po úlevě je snad ukázkou toho, jak moc stojíme o to být lepší a jak ochotni jsme věřit čemukoliv. Nicnémě, není to sardonické ani výsměšné, spíš smutné.
Jennifer Anistonová a Aaron Eckhart jsou příjemní a schopní herci. Jemu kazí herecký projev dlouhé, neohrabané monology, jí postava bez patřičného rozvoje. Ale i tak se svými rolemi oba dokáží dost udělat. Podařilo je jim poměrně věrně ukázat, jak osamělost a nejistota přiměje lidi k seznamování i s těmi, kteří jim vlastně nejsou ani sympatičtí. A to jenom proto, že nechtějí být sami. Posléze pak zjišťují, že třeba měli štěstí a ta osoba je zajímavější, než se zprvu zdálo. To je ve filmu zachyceno velmi hezky, dnes takové věci vidíme tak zřídka.
Pomalu se rozvíjející vztah, kde nikdo neskáče mezi postelemi hned po náhodném setkání, plný pochyb a chyb odlišuje tento film od většiny současných produkcí. Nejde o klasicky romantický film, ale nikdy nespadne do klišé jednoduchých příběhů pro ženy nebo do laciné sentimentálnosti. Jasně že šance květinářky na setkání s finančním a mediálním magnátem, byť poněkud podezřelým (to jsou nakonec všichni), je v reálném životě minimální. Květinářky jsou stejně neviditelné jako pokojské. Ale tahle květinářka alespoň není přemožena úžasem a nehraje chudou holku, která ke štěstí přišla. A Burke není ani svatý, ani mizera, je to muž, který našel svoji šanci a zkouší to.
Název vlastně film nevystihuje, jmenovalo se to postupně Brand New Day (Úplně nový den) a také Travelling (Cestování). Název teď spíš naznačuje, že láska může přijít kdykoliv ke komukoliv. Této dvojici se to možná také stane, ale jisté to není.
Ve stavbě příběhu je dost chyb, nejzřetelnější jsou kratičké epizody, které se nikdy nerozvinou, nevysvětlí, ani nikam nejdou, prostě zmizí. Na začátku se zdá, že Burke pije, ale nic se s tím neděje. Setkáme se s matkou Eloise a zmizí nám, a takových úniků do ztracena je mnoho. Monology trpí délkou a škrobeností, začátek se táhne. Ale otevřený konec je hezký a film je jaksi útěšně milý, zvláště po záplavě takových filmových komedií, které nabízejí hlavně hrubé kecy, ještě hrubší tělesné funkce a podivně odlidštěný sex. Režisér Brandon Camp a scenárista Mike Thompson nám aspoň připomínají, že existují filmy, které jsou o lidech, a ne o výkalech. A to je úleva.
