Dave Buznik je na první pohled přesně ten typ plachého, ne úplně hloupého, ale ani dvakrát chytrého dobráka, kterého hrál Adam Sandler už stokrát. Přesto je nucen absolvovat kurs sebeovládání, který vede očividně bláznivý psychiatr Buddy Rydell v podání Jacka Nicholsona. Komedií režiséra Petera Segala (Zamilovaný profesor 2) se Adam Sandler po krátkém exkurzu do kvalitnější filmové tvorby, do níž nahlédl díky snímku P. T. Andersena Opilí láskou, vrátil k podprůměrným komediálním taškařicím. Dave Buznik se živí navrhováním bizarních oblečků pro kočky, nechá se bez odporu vykořisťovat svým šéfem a je mírný jako beránek. Nějakým zázrakem se mu podařilo získat pohlednou a inteligentní přítelkyni Lindu, kterou se však stydí políbit před lidmi, protože má s pusou na veřejnosti spojené trauma z dětství.
Při návratu letadlem ze služební cesty se stane aktérem naprosto nepravděpodobného incidentu, po němž mu za údajné napadení letušky nařídí soudkyně návštěvu kursu sebeovládání. K Daveovu překvapení kurs vede ten blázen, kvůli kterému celý problém v letadle vznikl. Navíc se Dave zcela bezděčně připlete k dalšímu incidentu, po němž je nucen strávit několik týdnů pod neustálým psychiatrovým dozorem. Doktor Rydell používá zcela nestandardní postupy – nastěhuje se k Daveovi domů, obrátí mu život vzhůru nohama, přebere mu snoubenku a přivede Davea na pokraj nervového zhroucení. První polovina snímku je plná provařených, hloupých vtipů, přitažených za vlasy až na hranici snesitelnosti.
Pokud ale odoláte pokušení opustit kino a jít radši na pivo, dočkáte se několika opravdu vtipných, absurdních scén (Bernsteinovy „I Feel Pretty“ z West Side Story zazpívané na mostě přes Queensboro během dopravní špičky). Pointa trochu zmírní špatný dojem z první poloviny filmu. Monumentální kýčovitá scéna vyznání lásky na přeplněném stadionu New York Yankees a následné finále v parku svou absurdností dokáží jen částečně otupit pocit trapnosti z výstupu newyorského starosty Rudy Giulianiho, jenž spolu s dalšími newyorčany skanduje na stadionu „pusu, pusu“. Kurs sebeovládání není vulgární ani nechutný na rozdíl od mnohých dřívějších Sandlerových filmů. To však neznamená, že by v něm nebyla řada prvoplánových bezpointových gagů (například mnohokrát zmíněná nadměrná velikost penisu protivy Andrewa, který se Daveovi snaží přebrat Lindu).
Adamu Sandlerovi se daří získat pro své filmy známé a kvalitní herce, což dvojnásob platí pro Kurs sebeobrany. V roli transvestity Galaxie se mihne Woody Harrelson, Daveovy spolupacienty hrají John Turturro či Luis Guzman. Nejvíce pozornosti na sebe ale samozřejmě strhává Jack Nicholson. Jeho ďábelský psychiatr Rydell je sice jednoznačně tím nejlepším, co Kurs sebeovládání nabízí, přesto se výkon trojnásobného držitele Oscara dá těžko srovnat s jeho předchozími rolemi v Lepší už to nebude či O Schmidtovi. Není to ale až tak vina Nicholsona, jako spíše podprůměrného scénáře.
