Film Královna je o mocenských hrátkách v Británii krátce po smrti Diany, princezny z Walesu. Když Diana zemřela po autonehodě v Paříži, byla již rozvedená a opustila i královskou rodinu i veřejný život. Nicméně: Británii zachvátil veřejný smutek a vlna odporu proti královně, protože Alžběta II. po konzultaci s Dianinou rodinou souhlasila, aby Dianin pohřeb byl soukromou událostí. Na tomto pozadí (alespoň podle vidění tvůrců filmu) se rozehrává polický spor mezi královnou Alžbětou a jejím novým premiérem, Tonym Blairem. Tony Blair byl v té době mladým demokratem a představoval záchranu Británie před důsledky předcházející konzervativní vlády. Úpadek jeho popularity a politické ústupky, které ji zničily, přišly až po invazi do Iráku. Skutečné politické proměny Tonyho Blaira film vlastně nezachycuje. Královna není hraným dokumentem, je to fikce naplněná historickými elementy, daty, jmény. Prakticky všechny dialogy jsou napsané, nikoliv autentické.
Královská rodina v posledních desetiletích silně trpěla negativním přístupem medií. Diana, která ve filmu figuruje na autentických filmových záběrech, byla mistrem manipulace medií, královská rodina ne. Ve filmu se objevují narážky na to, že se Dianě tato manipulace nakonec nevyplatila; ve chvíli, kdy vliv médií využila proti královské rodině, nemohla se jich už zbavit a její život se stal mediální událostí, stejně jako její smrt. Režisér Stephen Frears ukazuje, že media události po Dianině smrti nesledovala, ale vytvářela. Lidé seděli u televize a čekali, co se ještě přihodí – jako v televizním seriálu.
Film je poněkud plochý a občas téměř karikuje hlavní postavy. Ani poměrně časté montáže autentických záběrů nepřinesou hlubší pochopení souvislostí a spíš vytvářejí televizní charakteru filmu. Ve filmu Blairem opakovaná fráze o Dianě: „Byla princeznou pro lidi.“ – udivuje. Tato žena nikdy nepracovala, vlastnila prádlo za dva miliony liber, koupené se zvláštní šedesátiprocentní procentní slevou, neplatila za své toalety a měla každodenně kadeřníka. Nepřipomínala obyčejnou ženu v ničem. Na druhou stranu – prvním činem Alžběty II bylo přestat platit daně, ač je nejbohatší osobou na světě, dalším pak uvedení celé rodiny na takzvaný Civil List, takže jim Britové platí všechny účty. Opěvovaná scéna, kdy Alžběta pozoruje osamoceného jelena odsouzeného k smrti, je laciná parabola; skutečná královna se dožadovala, aby vláda zaplatila ploty, které by jelenům bránily lézt na její pozemky. Nikdo z tvůrců, včetně režiséra, jako by si nepamatoval, že to byla Alžběta, kdo koneckonců schválil Dianu jako budoucí princeznu.
Helen Mirrenová je v roli bezchybně královská v jejím přesvědčení, že je královnou z vůle Boží. Mirrenová je výjimečnou herečkou, která si zahrála obě královny Alžběty. V televizní produkci HBO Alžbětu I. a nyní Alžbětu II. V rozhovoru pro LA Times řekla, že se obě ženy velmi liší. Alžběta I. byla emotivní, otevřená osoba, Alžběta II. je uzavřená, klidná a ovládající se. Zbytek obsazení byl zřejmě vybrán hlavně podle typů. Martin Sheen je adekvátní, ale další představitelé si s dost neumělými dialogy neporadili. V roli královského manžela se objevuje spolehlivý americký herec James Cromwell.
Britští kritici film považují za dosti slabý a nezajímavý. Jsou i tací, kteří ho vidí jako Frearsovu labutí píseň.
