Herec a režisér Kevin Costner se díky svým počinům z poslední doby stal oblíbeným otloukánkem kritiky. Nemohla mu zapomenout, že zatímco díky westernu Tanec s vlky pobral záplavu Oscarů, díky dalším režijním počinům si vysloužil spíše veřejný posměch a opovržení. Ba co víc, ani diváci se na jeho monstrózní spektákly zrovna nehrnuli.
Nejnovějším dílkem Krajina střelců se však situace obrátila, alespoň co se diváckého zájmu týče. Pokud jde o filmařské kvality, máme bohužel opět co do činění s ukázkovým šuntem. Režisér Costner se totiž zřejmě bojí, že kdyby do svého snímku zasadil byť jen náznak něčeho komplikovanějšího, nejednoznačného či nedořečeného, divák by měl se strávením výsledku potíže a obrátil by se k němu zády. Jeho nejnovější snímek je tudíž naprosto prázdný a dutý. Sloupneme-li líbivé formální pozlátko (exteriéry jsou vybrány skutečně hezky), nenajdeme pod ním nic, co by stálo za zmínku. Pouze pár omletých pravd o tom, že pod drsným zevnějškem tepe ryzí charakter a komu dal pánbůh úřad, tomu automaticky nedal rozum. Objevné, není-liž pravda?
Costner se znovu rozhodl natočit výpravný a epický western. Nic proti, žánr to je vděčný, leč pohříchu poněkud omletý. Bylo by záhodno do něj importovat něco nového, neotřelého. Svébytný filmařský pohled na v jádru velmi konzervativní žánr, jako se to povedlo Jimu Jarmuschovi v jeho psychedelickém tripu Dead Man. Bohužel, Kevin Costner se o nic takového nepokusil. Krajina střelců je barvotisková a ploše kýčovitá podívaná, která selhává prakticky na všech frontách.
Costner si totiž neuvědomil, že tradičně pojatý western si žádá poctivý přístup k věci. Je nutno řádně vyprofilovat charaktery, což se podařilo snad jen u Bosse Spearmana, kterého ztvárnil znamenitý Robert Duvall. Naopak trestuhodně mdlý je hlavní záporák, k němuž bychom měli cítit nenávist a prahnout po jeho spravedlivém trestu. Neděje se. Dále zcela absentuje alespoň náznak skutečné zápletky či konfliktu. Parta honáků je od zlého šerifa a jeho pohůnků bita a haněna v zásadě jen proto, že jsou to právě honáci. V očích usedlých vesničanů je toto povolání bráno jako něco zavrženíhodného. Proč, to se nedozvíme.
Hlavním trumfem každého pořádného dobrodružného příběhu z Divokého západu musí být pořádná závěrečná přestřelka, to věděl už mistr oboru Sergio Leone. Nepoučitelný Costner však předložil závěrečný střet, který ve své režijní nemotornosti a neobratnosti působí až směšně. Nu a pokud u finálního souboje cukaly koutky, u srdceryvného setkání Costnera s ženou svého srdce můžete klidně vybuchnout v nevázaný řehot, Nebojte se, nikdo z diváků se nad vámi nepohorší. Pokud vydrží do konce, budou se smát s vámi.
