Při sledování o 4 roky staršího Přineste mi hlavu Alfreda Garcii (Bring Me the Head of Alfredo Garcia) divák občas kroutí hlavou nad morbiditou a zběsilostí. Při sledování Konvoje kroutíte hlavou, protože nevěříte. Brát tenhle film vážně? Neradím. Konvoj je kvůli častým opakovaným režisérovým citacím vlastních děl a komediálně naivnímu scénáři výsostná parodie sebe sama. S občasnými záblesky geniality.
Už jen ten námět- countryová písnička C.W. McCalla. Konvoj se odehrává na dálnici, mezi řidiči tiráků, jakýchsi novodobých dinosaurů – sice mohutných, ale zranitelných: sužují je nízké rychlostní limity, stoupající cena benzínu a navíc se stávají snadnou kořistí „zákona“, policajtů hlídkujících na liduprázdných cestách.
Martin Penwald zvaný též „Rubber Duck“ (Kris Kristofferson) a jeho dva kumpáni Love Machine (Burt Young) a Spider Mike (Franklyn Ajaye) padnou se svými tiráky odpoledne do léčky, kterou na ně ušije šerif Lyle Wallace (Earnest Borgnine). Tentokrát ještě zaplatí pokutu a odjedou. Jenže šerif je dál sleduje do motorestu, kde se pokouší černého Spidera Mikea nesmyslně zatknout za potulku. Řidiči se naštvou a v nastalé potyčce šerifa zmlátí.V čele s Rubber Duckem a jeho novou holkou Melissou (Ali MacGraw s opravdu šíleným účesem), pak truckeři z místa činu prchají. Jejich útěk vzbuzuje pozornost médií, politiků i veřejnosti. Ke koloně se navíc ze sympatií k Duckovu odhodlání čelit bezpráví postupně přidávají další a další tiráky a protestní konvoj narůstá do obrovských rozměrů. Šerif Wallace se jej ale snaží rozehnat všemi prostředky. V žaludku mu leží především Duck, jeho arcinepřítel a zároveň jediný důvod k životu.
Film, který pro Peckinpahovu častou společenskou únavu na place režíroval jeho asistent - herec James Coburn, je plný romantického idealismu:Melissa: „Všichni tihle lidé tě následují.“
Rubber Duck: „Ne, já jsem jenom vepředu.“
Kristofferson v hlavní roli působí jako sympatický manekýn a po většinu času lehkovážný rebel, který všechnu akci pojímá jako show pro holku vedle něho. I tak má ale velmi daleko k plakátovým hrdinům, jaké ztělesňuje například Tom Cruise – v úvodu se Duck kvůli Melisse celkem bez milosti zbaví své stávající holky Violet (Cassie Yates) a jeho svědomí tíží dávný spor s Wallacem. Šerifa dává Ernest Borgnine s živočišnou upoceností a zarputilostí. Wallace zná praktiky řidičů, na rozdíl od federálních agentů se s nimi dokáže bavit v jejich slangu a má u nich přirozený respekt. Se svými úsměšky a násilnými manýry je to padouch hodný pozornosti.
Scénář filmu, jeho obraty a finále, zapadají do schématu mainstreamové produkce, Peckinpahův styl se ale nezapře. V tomhle filmu snad nezemře jediná figura, přesto snímek vyvolává iluzi velkého násilí. Bitka v motorestu je plná klasických zpomalovaček, mistrovské scény jsou ale tentokrát vyhrazeny tahačům. Obraz, ve kterém je Stradlingova kamera uhranutě sleduje, jak se noří z oblaků prachu a vyjíždějí z pouště, patří k vrcholným momentům Konvoje. Stroje v Peckinpahově podání ožívají, jsou majestátními obry, vymírajícím druhem. V závěru filmu (souboj o věznici, poslední střet Ducka s Wallacem) se tiráky chovají jako smečka, šikují se proti vycházejícími slunci po westernovém způsobu, a když se ženou do útoku tak troubí, čili ržají, jako opravdoví oři. Trash par excellence.
