Snímek režiséra Gábora Csupa Kletba Měsíčního údolí naplňuje všechny znaky moderní pohádkové fantasy. Příběh mladé dívky, která je vyvolena k hrdinnému činu, navazuje na tradici C. S. Lewise a jeho Letopisů Narnie; nabízí další z příběhů dětské odvahy a nesobeckosti, která polepší i dospěláckou zatvrzelost. Znovu je zaobalena do podoby viktoriánského romantismu – stejně jako Hvězdný prach (2007) anebo Zlatý kompas (2007). Stejně jako předchozí dva snímky má i Kletba Měsíčního údolí svého románového předchůdce. Jenže už zde je podstatný rozdíl: zatímco Neil Gaiman v případě Hvězdného prachu a Philip Pullman u Zlatého kompasu kladli na odiv svou sečtělost a volili postmoderní přístup plný nadsázky a pokukování po dospělém divákovi, Elizabeth Goudgeová mohla v roce 1946 bez uzardění napsat „pouhou“ pohádku pro malé děti Malý bílý koníček. Csupův film v tomto zůstává věrný předloze.
Třináctileté Marušce Merryweatherové (Dakota Blue Richardsová) právě zemřel tatínek. A aby ran osudu nebylo málo, zanechal Marušku zcela bez peněz. Dívce zůstaly pouze vzpomínky a také kniha Kronika Měsíčního údolí. Maruška odjíždí z Londýna ke svému bohatému, ale také samotářskému strýci Benjamínovi (Ioan Gruffudd). Jedinou útěchou je Marušce společnost poněkud upjaté guvernantky slečny Karneolové (Juliet Stevensonová). A také pročítání Kroniky Měsíčního údolí, vyprávějící legendu o Měsíční princezně (Natascha McElhoneová), kterou moře obdarovalo magickými perlami. Jejich krása a moc však způsobila rozkol mezi dvěma rody: po šperku zatoužil Princeznin otec Coeur De Noir (Tim Curry) i manžel Wrolf (rovněž Ioan Gruffudd). A spor zůstal živý dodnes. Měsíčnímu údolí však zbývá jen jediný měsíc, než ho navždy zaplaví moře – leda by se našla dívka čistého srdce, která by svým příkladem nesvár mezi rody zaplašila.
Gábor Csupo se již podruhé projevil jako tvůrce znalý dětské duše. Po velmi dobrém Mostu do země Terabithia (2007), jemuž nescházel dobrodružný, ale ani sociální rozměr, přišel se staromilskou pohádkou, která v časech opulentních podívaných typu Harry Potter vypadá jako chudý příbuzný. Na konkurenci těmto megaprojektům si ale Csupův film nehraje. Tedy až na samotný název snímku. Kletba Měsíčního údolí, to je přece pozvánka k epickému fantasy dobrodružství. Film ale zůstává spíše tím zvukomalebně znějícím a laskavým Malým bílým koníčkem. Odrostlejší diváci navyklí oslňujícím obrazům z velkofilmů budou u Kletby Měsíčního údolí neklidně poposedávat. Strhne pouze ty úplně nejmenší, kteří ještě věří v prince a princezny a černokněžníky a které pobaví klaunská komika kuchaříčka Marmaduka (Andy Linden) nebo zažívací trable slečny Karneolové.
Dakota Blue Richardsová se po důvtipné a zlobivé Lyře ze Zlatého kompasu ujímá čisté, i když zlobivé Marušky. Natascha McElhoneová se výtečně hodí na vznešenou Princeznu, ale zvládá i svou druhou podobu, mírně podivínskou Laskavku. Ioan Gruffudd po všemožných rolích dobrodruhů volí uraženého Sira Benjamína, vznešenost modré krve však nakonec zvítězí i u jeho hrdiny. Dospěláky potěší hlavně návrat šklebu Tima Curryho na filmová plátna. Další z čertovských padouchů se ale nekoná, přestože má na to Curry k dispozici hned dvě role. V kostýmech Robina De Noira (Augustus Prew) a jeho klukovské bandě lze spatřovat podobnost s Alexem DeLargem a spol. z Mechanického pomeranče (1971). Ale to už bychom byli zpět u postmoderního pomrkávání, ke kterému se tvůrci Kletby Měsíčního údolí asi uchylovat nechtěli. Takže věřme, že je to jen shoda náhod.
Od Kletby Měsíčního údolí by se měli učit tvůrci tuzemských televizních pohádek. Ukázala by jim, že i s relativně malým rozpočtem lze natočit nevtíravý film, který neuráží divákův vkus.
