Ať se na to dívám z kterékoli strany, Kletbu bratří Grimmů (The Brothers Grimm) vážně charakterizuje jenom jedno slovo. Ne, tenhle film není kletbou Terryho Gilliama, ale popově pojatou Prohrou. Na druhou stranu pak Grimmové nabízejí také velmi slušnou porci dekadentní legrace.
Grimmové jsou Gilliamův první filmu po strhujícím Strachu a hnusu v Las Vegas (Fear and Loathing in Las Vegas) z roku 1998. Je to film obsazený herci proti režisérově vůli, film ze kterého se musel na přání producenta poroučet hlavní kameraman a konečně film, během jehož realizace si Gilliam stačil odskočit do Kanady a natočit jeden celý jiný film - Tideland. Po neúspěšném natáčení The Man Who Killed Don Quixote se Gilliam ve Grimmech vrací k pohádkovému žánru, tedy do prostředí navštíveném již v dávném Žvahlavovi (Jabberwocky), nebo možná přesněji Dobrodružství Barona Prášila (The Adventures of Baron Munchausen).
Jake a Will, jak se familiérně nazývají Jacob a Wilhelm Grimmové (Matt Damon a Heath Ledger), cestují Napoleonem okupovaným Německem a vyhánějí čarodějnice, které předtím na důvěřivé vesničany sami nastraží. Kdyby byli Grimmové opravdu jen Gilliamovým filmem a kdyby nad němi měl režisér stoprocentní kontrolu, dalo by se hovořit o velmi vtipné paralele mezi umělci a podvodníky. Zároveň to samozřejmě vyžaduje jistou znalost tématu – Grimmové nejsou o bratrech Grimmových, jsou jimi sotva inspirováni – vlastně využívají jenom jejich jmen, jejich slávy. Scénář Ehrena Kruegera sází na to, že diváci tuší, kdo Grimmové byli a jejich osud hází do pop-artového komiksu, který nijak nechce oživit pohádkovou vyprávěcí formu. Naopak spoléhá na hollywoodskou buddy-komedii oslabenou o to, že hrdinům v příběhu chybí osobnější interes. To je od mistra Gilliamova kalibru poněkud slabá káva.
Jake s Willem brzy padnou do pasti lehce afektovaného francouzského vojevůdce Cavaldiho (Peter Stormare). Cavaldi po
Grimmech chce, aby zbavili kletby vísku Marbaden, v jejímž okolí se ztrácejí malé děti. V kouzelném lese tady bratři objeví tajemnou věž a dojde jim, že mají tu čest s opravdovou čarodějnicí. Spojí se s místní odvážnou kráskou Angelikou (Lena Headeyová), která sama má se strašidlem ve věži svoje účty, a doufají že tváří tvář skutečnému nebezpečí dokáží překonat vlastní slabosti.
Charaktery jsou výrazně zjednodušené – Will je realistický extrovert, Jake hloubavý brýláč s traumatem. Matt Damon Willa rozehrává na lehce komediální notě a Heath Ledger se nikam nežene, čímž získává Jake na uvěřitelnosti. Proti bratrské dvojce stojí duo francouzských oficírů – Cavaldi a Delacombe (Jonathan Pryce). Ti jako kdyby vypadli z montypythonovské šarády a hysterickým přehráváním posouvají snímek na hranu nechtěné parodie.
Po vizuální stránce nabízejí Grimmové v moři standardní výpravné pohádky pár originálních momentů. Rozevlátá sekvence s Červenou Karkulkou patří k nejlepším. Pohádkovými kulisami, svícením i vnitřní prázdnotou ale Grimmové nakonec působí jako mladší a pro někoho snad i zajímavější bratříček Ospalé díry (Sleepy Hollow) Tima Burtona. Mě osobně se na Grimmy koukalo líp zcela prostě kvůli Monice Bellucci v roli zrcadlové královny. Právě s ní taky souvisí scéna, která mi asi bude Grimmy připomínat nejvíc: vychrtlá mumie zrdcadlové královny leží na posteli a jako loutka zoufale máchá rukama do vzduchu. V šěirokém záběru potom druhou půlku plátna zabere zrcadlo, ve které je královna krásná, jak to jenom Bellucciová dokáže, a svádí okouzleného Jakea. Drobná ostrá perlička do mozaiky kontrastu kostry a těla a otázky, co z toho je vlastně reálné.
